Názory k článku Jak jste na tom, rodiče?

Ahoj,

souhlasím s ostatníma, že to musíš urychleně řešit. A ze své zkušenosti ti radím - co nejdřív.

Moje holčička byla taky takové dítě, které muselo mít pořád maminku u sebe a neustále si vyžadovala moji pozornost. Taky dovedla řvát a řvát a pokusy nechat ji u babičky končily zvracením a naprostým vyčerpáním. Nedokázala jsem svoji holčičku nechat nikomu jiném než manželovi a mlela z posledního.
Když jí byl téměř rok, tak jsem jednoho dne omdlela doma na předsíni. Manžel byl na služební cestě. Byla jsem sama doma s dítětem, které se batolilo kolem mě... Když jsem se probrala, tak malá seděla u mě a - řvala. A já jsem zjistila, že ve chvíli, kdy se pokusím postavit, tak zvracím a začínám omdlívat znova. A tak jsem se doplazila(!!!) ke stolku, na kterém byl mobil a zavolala svěmu otci. A pravděpodobně omdlela znova, protože další co si pamatuji je táta, který mě drží v náručí. A malá řvala a řvala, protoýe se jí nikdo nevěnoval. Já jsem skončila v nemocnici a Jitule u dědy.
V té nemocnici jsem byla čtrnáct dní. Pan primář mě odmítl propustit, dokud se nedám dohromady. Omdlela jsem vyčerpáním a při pádu se bouchla do hlavy. Měla jsem štěstí, že následek byl pouze otřes mozku.
A Jituška? No, ta řvala, blinkala, modrala... Ale maminka nebyla v dosahu. A tak usla, najedla se,řvala a pak ji to přestalo bavit. Děda se nedal, v noci jí nekompromisně oznámil, že teď se spí a jestli chce řvát, ať řve, ale on bude spát. A tak se budila po pár nocích už jenom "pro kontrolu". Do dneška spí s námi,ale když je chvíli vzhůru,tak dá pokoj. Občas zkusila znovu řev, ale když to nezapůsobilo je zase klid. A k prarodičům ji vždycky předám a po krátkém rozloučení odcházím. Dost často totiž zkouší slzičky, ale když si pak pro ni přijdu, tak se směje, je spokojená a vykládá, jak se měla dobře.

Držím ti palce, ať to nějak zvládneš, protože to moje rozuzlení nebylo zrovna příjemné.

Věra

Ahoj,
zkus pana Čehovského, informace a kontakt jsem napsala v odpovědi pro Adélu.

Je na místě ale říct, že epileptiky dlouhodobě užívající léky je extrémně těžké vyléčit, a to především z toho důvodu, že díky podávání příslušných chemických léků došlo k silnému potlačení původní nemoci a vysazení chem.léků nebo jejich omezení je v takovém momentě extrémně nebezpečné. Ale naděje umírá poslední, zkus se poradit s panem Čehovským, záleží na tom, jak dlouho syn léky bere. Vzhledem k tomu, že pan Čehovský praktikuje homeopatii nejspíš nejdéle z homeopatů v ČR, je velká pravděpodobnost, že se o synovu léčbu pokusí. Jeho stránky jsou na www.homeopatie.cz

Držím palečky a dej vědět.
Jitka

Ahoj,
mám dítě s epilepsií, mohla by si mně napsat přesnou adresu a na koho se mám obrátit.Děkuji. Jsem ze Strašnic.

Taky se pridavam se zadosti o dobreho homeopata v Praze. Po 6 mesicich kazdohodinoveho nocniho vstavani a jeho hysterickych zachvatu pres den mam vseho plne zuby. Nekdy u me dojde k nervovemu kolapsu a ja se pak nenavidim, protoze na prcka zacnu strasne kricet.Vubec se nepoznavam. Prevazne ted na zacatku meho dalsiho tehotenstvi byly dost kriticke chvile, znate to, unava, nevolnost, do toho protivne dite, zadna pomoc (babicka bydli 7000km daleko, manzel cely den v praci). To jsem se pak zavrela na zachod a vybrecela jsem se. Nasemu prckovi je 12 mesicu, meli jsme uzasny porod a pote byl naprosto perfektni, v noci nadherne spinkal, samozrejme se budil na kojeni, ale spis jen tak heknul. Pres den byl k sezrani, proste pohodove dite. Zlom nastal v 6 mesici, kdy zacal lezt, sedet, stavet se a chodit kolem nabytku a navic, uvedomovat si, ze on je samostatna bytost a ze maminka je pro nej vse na svete (ktera taky snese vsechno). A k mamince patri take prsa, tedy pocit bezpeci a milovane mlicko. Takze nastalo kazdohodinnove nocni vyzadovani mleka, hystericke sceny kdyz jsem si ho dovolila "odlozit", nejhorsi je kdyz zacnu neco delat v kuchyni, to se mu pak jakoby zhrouti svet. Resila jsem to homeopatiky na rostouci zoubky (opravdu ho trapily a stale trapi), baby vakem, spanim v nasi posteli. Rvaci metoda u nas nefunguje a ze mam opravdu vytrenovane nervy. Jedine, co ho zklidni je kojeni (susene mleko vzdycky odmital).No, odstavovani bude tezky orisek. Verim, ze jednou dojde k dalsimu zlomu a v noci se nepretrzite vyspim nekolik hodin. Hodne zdaru vsem maminkam s narocnejsimi ratolestmi!!!

Ja som zase citala ze dieta moze reagovat tak ako to vase ak porod neprebehol tak ako mal a teda dieta zazilo velky sok. Autor toho clanku tvrdil, ze tieto deti su potom placlive, nepokojne a velmi zavisle na maminke. Casom by sa to maloupravit. Ja mam usmievave dieta a aj tak su dni kedy sa citim unavena a nespokojna tak uprimne povedane, ani si neviem predstavit ako to je ak je dietatko uplakane. Adelke prajem vsetko dobre.