Přestaňte se bát ...

Zažila jsem si podobné situace, i když ne tak vyhrocené - v noci naše 7 týdnů nedonošené mimi spinkalo dobře a usínalo taky. Ale přes den ...
Nestíhala jsem nic - uvařit, pověsit prádlo, umýt nádobí, umýt sebe ... Prostě nic. Protože náš drobek, ač dosyta nakojený (i unavený), uložen během pár minut začal "řvát jako tur", dokud nebyl opět vyzvednut a chován, popř. alespoň jsem mu věnovala celou pozornost. Jedniné, co jsem občas stíhala, bylo dojít si na WC. Mojí jedinou záchranou býval manžel ... Ani v kočárku naše kočka nespala, musela pozorovat. A běda, když jsme přestali drncat ...
Teď jí jsou tři, chodíme na homeopatii, holčina se pomalu uklidňuje a mně začíná spousta věcí (i díky té druhé-menší) docházet. Já jsem se o ni prostě strašně bála! A ono to asi A navíc byla taky sama. cítila. Byla ode mne skoro 5 týdnů v porodnici oddělena, "než nabere váhu na 2,5kg". Já ji jen chodila kojit a koupat. Byla úplně OK, jenže to vám nikdo v nemocnici neřekne, protože si to nikdo nevezme na svědomí, co kdyby se pak něco stalo a ... A navíc to prostředí. Takže se to na nás podepsalo na obou. Na ní ztrátou jistoty na světě, na mně chorobným strachem o ni ... Já začínám úlevu cítit až teď, když mám pocit, že už trochu té jistoty dostává zpět. Naprosto vás chápu, jak je to strašně těžké. A potvrdím vám, že to nikdo jiný z vašeho okolí nepochopí, protože tihle nedonošení mrňousci prostě chtějí své ... To NĚCO jim chybí, a prostě není možné je bez toho porovnávat s donošenými dětmi, i když zdravotně i inteligenčně mohou být na stejné i vyšší úrovni. Má to asi něco co dělat s psychikou, a tam bych hledala příčinu nebo pomoc ... Dejte na svůj cit. Pokud máte pocit, že pláče, protože ji něco bolí, nechte ji vyšetřit, kdekoli to bude možné, alespoň trochu získáte klid. A pokud se nic nenajde, berte to tak, že hledá to, co nestihla v bříšku ... Zdravím, EF.