| Adela, dcera 7 mes. | •
 |
(25.2.2004 15:29:11)
Naprosto souhlasim, ale ... Mam sedmimesicni holcicku, ktera vyzaduje stoprocentni pozornost ve dne v noci. Ja vim, ze mnohe z vas reknou, ze jejich deti take, ale nase Klarka je opravdu trosicku jina.
Je narozena o mesic drive a naprosto o ni neplati, ze nedonoseneckove jsou spavejsi, linejsi apod. Je velmi, ale opravdu velmi ziva, vztekla, neklidna a place jiz od malinkata strasne casto a strasne intenzivne. Dokonce i detska lekarka pokazde kdyz ji slysi tak rika, ze bychom meli jit do nemocnice na pozorovani... Stykam se s maminkami stejne starych deticek a vsechny se shodly, ze Klarka je skutecne tezko zvladatelna. Navic spatne usina (jedine na ruce, mnohdy po dvouhodinovem drncani) i spi...
Miluji ji, nechci aby to vyznelo, ze si na neco stezuji, ale skutecne uz NEMUZU! Jediny, kdo me muze jakztakz zastoupit je manzel, ale ten chodi do prace...Ale opravdu se snazi, kdybych nemela jeho tak uz se davno lecim na pszchiatrii.
Jelikoz mi to prerusta pres hlavu, jsem permanentne nevyspala, unavena tak jsem poprosila babicky a kamaradky o pomoc. Vsechny s nadsenim prijaly, v tom problem nebyl. Problemem je proste nase Klarka. Ac je na babicky zvykla, jakmile ji maji pohlidat, pochovat, tak spusti obvykly hysterion a neni k utiseni. Mnohde zminovana metoda "nechat vyrvat" u nas selhala, protoze kdyz Klarka zacne, tak se jeji plac stupnuje a stupnuje,zacne se trast, blinka a to mi za to nestoji. Ona uz potom neni schopna cokoliv a kohokoliv vnimat. A s tim si pochopitelne babicky nevedi rady a take to neni to prave.
Posledni dobou se pristihuji, ze si materstvi neumim uzivat, protoze moje myslenky smeruji pouze k tomu jak Klarku utisit, cim ji zabavit aby neplakala apod.
JAK SI MAM ODPOCINOUT??? Uz jsem fakt nadoraz a nekdy je mi uplne zle vycerpanim. Na druhou stranu nedokazu odejit a nechat ji napospas kdyz vidim jak moc ji to deprimuje, jsem asi mekka, ale od toho jsem rodic nebo ne...? Vim, ze potrebuje maminku odpocinutou a usmevavou a ne unavenoou a nervozni, ale...
Prosim poradte.
Dekuji, preji vsem slunickova detatka, Adela
|
| Gréta | •
|
(25.2.2004 16:00:51)
Ahoj, zkus konstituční lék od homeopata (dobrého).
Pokud homeopatii nevěříš, tak nic, ale já osobně mám zkušenost se změnou chování dětí (zejména dětí) po homeopatikách.
|
|
| Jířa, 2 kluci + mimi | •
|
(25.2.2004 16:05:00)
Ahoj Adélo, naprosto tě chápu, mám taková zlatíčka 2(zatím). Skoro do roka byla situace velmi podobná té, kterou líčíš. Nemohla jsem se v klidu ani vykoupat, jakmile jsem nechovala, řev a řev. Nikdo mi nepohlídal (nešlo), v noci kojení po hodině nebo nošení a řev. Totální nevyspání a únava byly děsný, často jsem jela nadoraz. Pak se situace zlepšila a dneska už si myslím, že to tak hrozný být snad nemohlo - optimismus před třetím porodem, ale pamatuju si to dobře. Chce to vydržet a věřit, že bude líp. U nás taky nepomáhalo nechat vyřvat, některým dětem asi trvá déle než se srovnají, potřebují získat jistotu, že jsou bezvýhradně milovány, pomáhalo nošení v šátku a masáže podle Jany Hašplové (knížku Masáže dětí a kojenců vydal Portál. Ta období uspávání v náručí tak rychle utečou, že se mi občas zasteskne, když vidím fotky a teď se třeba odtahují a někdy odmítají dát pusu nebo chtějí radši na klín k tátovi, který je díky práci vzácnější. Když budeš mít chuť, napiš. Jířa
|
|
| Emina | •
|
(25.2.2004 17:31:02)
Ahoj, troufnu si poradit ti úplně prakticky. Začni od toho, že budeš spát v noci, např. stylem, že muž vstává o víkendu a během týdne na střídačku. To, co zažíváš ty přes den, není míň náročné než jeho práce a pokud je on jediný, kdo tě může zastoupit, měl by to udělat. Když nebudeš spát v noci, budeš mít problémy třeba po pěti letech....
S holčičkou bych určitě na to pozorování šla, do Motola nebo někam jinam, kde jsou dobré podmínky.
Můžeš dětskou masáž, doopravdy to může dost pomoct, ale než začneš masírovat ty jí, měl by nejdřív někdo masírovat tebe. Vůbec (pokud to máš ráda) maximálně vyhledávej tělesný kontakt s někým, kdo tě má rád a doopravdy ví, jak ti je těžko. Takže asi nejspíš manžel, ale může to být někdo jiný.
Pokud babičky nezvládají hlídání, tak ale mohou pomoct s jinýma věcma v domácnosti (nákupy, prádlo, vaření atd..), nebo na to můžeš i někoho najmout, dá se při troše hledání najít i schopná důchodkyně, která tě nebude dřít z kůže (finančně).
Vyhledávej situace, ve kterých máš zkušenost, že je malá klidnější a současně by i tobě umožnily trochu oddechu. Až ještě trochu poporoste, vyzkoušej nošení na zádech, mně se to maximálně osvědčilo a doma to dává spoustu možností, event. i sedět atd.
Do budoucna se to jistě zlepší, tím se můžeš uklidňovat, ale odpočívat musíš začít hned a to i za cenu, že třeba muž se bude muset víc namáhat, nebo dítě bude občas prožívat nepohodlí. Když se sesypeš a budeš ležet tři neděle na psychiatrii, bude zažívat nepohodlí daleko větší.
Držím ti pěst.
|
|
| Štístko | 
|
(25.2.2004 17:32:50)
Adélko, být tebou tak bych si o tomhle promluvila s dětskou lékařkou. Já měla doma to samé a v 6ti měsících, jsem již mlela z posledního. Naše dětská začala tím, že mi vynadala, že jsem to neřekla dříve a nasadila hned homeopatické léky. Během týdne byl naprostý klid. Malá se začala usmívat, začala klidně spát a po dalším měsíci už spala celou noc (předtím se budila po hodině). Rovněž zcela ustaly hysterické záchvaty.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(25.2.2004 18:01:53)
No nevim, jestli bych šla zrovna na pozorování do nemocnice - to by pro dítě znamenalo přinejmenším nepříjemná vyšetření a pro mámu, že ji nemůže pořádně vystřídat ani ten manžel, že musí dítě zabavit v uzavřenym prostoru (zrovna před týdnem jsem si v nemocnici vynucovala pro dítě vycházky a byla to docela fuška) apod. Takže když už, dala bych spíš na dětskou obvodní lékařku... Jinak kamarádka prej měla taky první dítě doslova uřvaný (třeba se tu ukáže) - prej to taky řešili s dětskou, ale nevyřešily a přešlo to asi v roce samo. Te´d je to dítko zase abnormálně komunikativní a spolupracující.
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(25.2.2004 22:21:07)
Adelo, drzim ti palce, mam neco podobneho. K cizimu (vcetne babicky, dedy) na 5 minut na pochovani, jakmile je vzhuru, povidat si, podavat hracky, nosit, aby se mlada mohla koukat do sveta, ale s tim krikem to nemame tak strasny. Metodu vyrvat jsme zavrhli pote, co jsme si stopli, ze zvladne intenzivne kricet 2 a pul hodiny v kuse.
My jsme to vyresili tak, ze domacnost jede na minimalni provoz, vpodstate pokud neni manzel doma, jen varim a peru. Kdyz prijde cca kolem pate, seste, dostane holku na starost a ja po ctvrthodinkach treba utru prach nebo vyzehlim. Nebo jdu spat. Nakupuje manzel, ja s nim jedu jen jednou za tyden nebo dva na velky nakup, obcas luxuje nebo uklizi v kuchyni, kdyz ja to nezvladnu. Kdyz uz s ni nemuze vydrzet, vrati mi ji, ja prebalim, nakrmim a pak mu ji soupnu zpatky, hlida tak do deviti.
Ze zacatku mel tendence se pohorsovat, ze kdyz jsem cely den doma, nic nezvladam, od te doby, co hlida on a nedojde si ani na zachod, ani nepipnul.
Spani zatim resime spolecnou posteli - jeste porad kojim, takze se nestihne rozkricet, mam ji po ruce. Nejdyl mi spi po koupani 5 hodin (hura na internet), pak vstava po hodine nebo dvou, kdyz si predstavim, ze bych mela pokazde vylezt a jit k postylce, asi bych usnula vestoje. Nekdy si vzpomene ve tri rano, ze je odpocata, tak to nekompromisne - zadne hrani, zadne mluveni, jeslti si chce hrat, tak musi sama, vetsinou ji to prestane bavit, napije se a zas usne, vstava pravidelne v sedum rano. O vikendech ji rano pridelim tatinkovi a snazim se jeste si hodinku prispat. Kdyz jde holka pres den spat, vetsinou jdu taky. Na curbes si navstevy uz zvykly. Prece se nezhroutim.
Drzte se, nebude to vecne, preju hodne trpelivosti, drzim palce!
|
|
| Monika | •
|
(26.2.2004 9:58:34)
Něco podobného jsem zažila s dcerou. Zkus přes den nošení v šátku a v noci spaní s tebou v posteli s nepřetržitým přísunem mléka (pokud ještě kojíš). U nás se potíže zázrakem vyřešily po té co dcera začala lézt (konec 8-mého měsíce). Mohl by to být také jeden z příznaků budoucí hyperaktivity - malá potřebuje něco nového stále objevovat a její tělo jí v tom brání a prostě se pouze nudí. Zkuz různé dětské říkačky a cvičeníčka (při tom si ale zase neodpočineš), nebo pouštět dětské písničky a pohádky.
Držím palce.
|
|
| Hanka, Antonie 3r, 11m skřítek | •
|
(26.2.2004 13:31:12)
Ahoj,o mě tu psala Jana výše :-) já měla příšerně uječený dítě - přesně jako ty. Byla narozená císařem, měla z nemocnice ultrazvuk mozku a přesto obvodní zvažovala další vyšetření, ječela doma,v kočáru, nechtěla u nikoho být..
Ale pak se naučila lézt a bylo to hned lepší - energii dala do objevování, pak se naučila chodit a po roce byl klid - milé dítě, které je prostě aktivní a ted už mi nikdo nevěří jak byla hrozná. Pak jsem otěhotněla v jejím necelém roce a půl podruhé a v pohodě jsem to s ní zvládala - krásně si hrála s dětmi.. Takže vydržžžž.
Hanka
|
|
| Mecháček | •
|
(26.2.2004 13:40:25)
Ani nevíš, jak moc s Tebou cítím.
Nám se narodil první syn už poměrně dávno a kromě toho, že to měla být dcera, zasáhl do našeho života tak razantním způsobem, že jsem si to do té doby nedovedl představit ani v nejdivočejších snech. On prakticky nespal vůbec. Takové to spaní přes den ho opustilo velmi záhy, nu což, řekli jsme si, alespoň bude spát více v noci - ANI OMYLEM. Lehce si dáchnul mezi 20 a 22 hodinou a pak, když jsme šli také spát my, začalo domácí "rodeo". Kdo to nezažil, neuvěří. Snažili jsme se nějak střídat, aby se alespoň jeden vyspal, ale v bytě 1 + dveře to je marná snaha. Naše dětská lékařka nám tehdy dala PRO NĚHO prášky na spaní, které jsme pochopitelně zahodili hned cestou domů. Jak jsem tušil a později se potvrdilo, žádné řešení pro to není. Pokud si k tomu připočteš, že od 8 měsíců začal chodit, dovedeš si asi představit, co jsme prožívali za děs. Jeden nepřetržitý flám, trvající 3 roky. A pak se nám narodil druhý... Mysleli jsme si, doufali jsme, že už nás nic horšího potrefit snad nemůže. Byl to omyl a naše poznání trvalo další tři dlouhé roky. Jo, jo, je to tak. Vyzkoušeli jsme úplně všechno, co nám kdo poradil, bez efektu. Vypadal jsem fakt famózně (..."kromě pytlů pod očima neměl jiných zavazadel")a mj. jsem několikrát usnul v práci za bílého dne. Moje žena pak, jinak povahy mírné až beránčí, jednou v nezvladatelném afektu, někdy mezi 2 a 3 hodinou ranní, vyhodila málem malého křiklouna z okna. Museli jsme se podporovat navzájem a neustále se utvrzovat, že to přeci jednou musí skončit. A skončilo, dnes už se tomu jen smějeme a s oblibou to dáváme k lepšímu při rodinných sešlostech.
Tak hodně štěstí a pevné nervy, ujišťuji Tě, že Tvoje děti, ostatně jako všechny, za to úsilí stojí a jednou nám to určitě oplatí (...).
Mecháček
|
|
| Bebe, syn skoro 8 m. | •
|
(26.2.2004 16:25:27)
Ahoj,
naprosto ti rozumím. Mám doma také pěkné éro. První měsíc v noci špatně spal, druhý měl bolesti bříška a často řval, třetí o.k., ve čtvrtém se začal pokoušet lézt, nešlo mu to a tak řval vzteky, pak se naučil pohybovat válením sudů, chvíli o.k., ale z objevování světa byl tak rozjetý, že večer řval vzteky, jakmile byl uložen do postýlky, usínal dost pozdě a celkově spal málo. To trvalo zhruba do 6 měsíců. Teď pro změnu "běhá" po čtyřech, přitahují ho pro děti nevhodné věci (koš, šňůry od el. spotřebičů aj.)s oporou se staví a byt je mu malý. Když jsem s ním doma - chodím na půl úvazku do práce - také nedělám téměř nic jiného, než si s ním hraju nebo ho hlídám při jeho průzkumech. Nic moc doma neudělám a občas se cítím unavená. Ale než jsem se vrátila do práce a starala se jen o něj, měla jsem toho párkrát opravdu plné zuby. Udělala i pár věcí, kterých lituji - třásla jsem s ním, plácla přes zadek :-(. Teď se snažím najít si čas i na sebe a vidím, jak je syn skvělý.
|
|
| kolejdoucí | •
|
(26.2.2004 19:23:01)
To chce vyšetření u dobrého klasického homeopata, pakliže jsou vyloučena závažná onemocnění dětskými pediatry, neurology.
|
|
| Zuzika+Emmka+Attilik | 
|
(26.2.2004 21:19:26)
Ja som zase citala ze dieta moze reagovat tak ako to vase ak porod neprebehol tak ako mal a teda dieta zazilo velky sok. Autor toho clanku tvrdil, ze tieto deti su potom placlive, nepokojne a velmi zavisle na maminke. Casom by sa to maloupravit. Ja mam usmievave dieta a aj tak su dni kedy sa citim unavena a nespokojna tak uprimne povedane, ani si neviem predstavit ako to je ak je dietatko uplakane. Adelke prajem vsetko dobre.
|
|
| Eva, 2 hoky | •
|
(29.2.2004 20:55:53)
Zažila jsem si podobné situace, i když ne tak vyhrocené - v noci naše 7 týdnů nedonošené mimi spinkalo dobře a usínalo taky. Ale přes den ...
Nestíhala jsem nic - uvařit, pověsit prádlo, umýt nádobí, umýt sebe ... Prostě nic. Protože náš drobek, ač dosyta nakojený (i unavený), uložen během pár minut začal "řvát jako tur", dokud nebyl opět vyzvednut a chován, popř. alespoň jsem mu věnovala celou pozornost. Jedniné, co jsem občas stíhala, bylo dojít si na WC. Mojí jedinou záchranou býval manžel ... Ani v kočárku naše kočka nespala, musela pozorovat. A běda, když jsme přestali drncat ...
Teď jí jsou tři, chodíme na homeopatii, holčina se pomalu uklidňuje a mně začíná spousta věcí (i díky té druhé-menší) docházet. Já jsem se o ni prostě strašně bála! A ono to asi A navíc byla taky sama. cítila. Byla ode mne skoro 5 týdnů v porodnici oddělena, "než nabere váhu na 2,5kg". Já ji jen chodila kojit a koupat. Byla úplně OK, jenže to vám nikdo v nemocnici neřekne, protože si to nikdo nevezme na svědomí, co kdyby se pak něco stalo a ... A navíc to prostředí. Takže se to na nás podepsalo na obou. Na ní ztrátou jistoty na světě, na mně chorobným strachem o ni ... Já začínám úlevu cítit až teď, když mám pocit, že už trochu té jistoty dostává zpět. Naprosto vás chápu, jak je to strašně těžké. A potvrdím vám, že to nikdo jiný z vašeho okolí nepochopí, protože tihle nedonošení mrňousci prostě chtějí své ... To NĚCO jim chybí, a prostě není možné je bez toho porovnávat s donošenými dětmi, i když zdravotně i inteligenčně mohou být na stejné i vyšší úrovni. Má to asi něco co dělat s psychikou, a tam bych hledala příčinu nebo pomoc ... Dejte na svůj cit. Pokud máte pocit, že pláče, protože ji něco bolí, nechte ji vyšetřit, kdekoli to bude možné, alespoň trochu získáte klid. A pokud se nic nenajde, berte to tak, že hledá to, co nestihla v bříšku ... Zdravím, EF.
|
|
| Věra, Jitka 3roky | •
|
(3.3.2004 14:12:41)
Ahoj,
souhlasím s ostatníma, že to musíš urychleně řešit. A ze své zkušenosti ti radím - co nejdřív.
Moje holčička byla taky takové dítě, které muselo mít pořád maminku u sebe a neustále si vyžadovala moji pozornost. Taky dovedla řvát a řvát a pokusy nechat ji u babičky končily zvracením a naprostým vyčerpáním. Nedokázala jsem svoji holčičku nechat nikomu jiném než manželovi a mlela z posledního.
Když jí byl téměř rok, tak jsem jednoho dne omdlela doma na předsíni. Manžel byl na služební cestě. Byla jsem sama doma s dítětem, které se batolilo kolem mě... Když jsem se probrala, tak malá seděla u mě a - řvala. A já jsem zjistila, že ve chvíli, kdy se pokusím postavit, tak zvracím a začínám omdlívat znova. A tak jsem se doplazila(!!!) ke stolku, na kterém byl mobil a zavolala svěmu otci. A pravděpodobně omdlela znova, protože další co si pamatuji je táta, který mě drží v náručí. A malá řvala a řvala, protoýe se jí nikdo nevěnoval. Já jsem skončila v nemocnici a Jitule u dědy.
V té nemocnici jsem byla čtrnáct dní. Pan primář mě odmítl propustit, dokud se nedám dohromady. Omdlela jsem vyčerpáním a při pádu se bouchla do hlavy. Měla jsem štěstí, že následek byl pouze otřes mozku.
A Jituška? No, ta řvala, blinkala, modrala... Ale maminka nebyla v dosahu. A tak usla, najedla se,řvala a pak ji to přestalo bavit. Děda se nedal, v noci jí nekompromisně oznámil, že teď se spí a jestli chce řvát, ať řve, ale on bude spát. A tak se budila po pár nocích už jenom "pro kontrolu". Do dneška spí s námi,ale když je chvíli vzhůru,tak dá pokoj. Občas zkusila znovu řev, ale když to nezapůsobilo je zase klid. A k prarodičům ji vždycky předám a po krátkém rozloučení odcházím. Dost často totiž zkouší slzičky, ale když si pak pro ni přijdu, tak se směje, je spokojená a vykládá, jak se měla dobře.
Držím ti palce, ať to nějak zvládneš, protože to moje rozuzlení nebylo zrovna příjemné.
Věra
|
|
| Iveta, lékařka,4 děti | •
|
(8.3.2004 4:32:16)
Znám to, znám. Svědčí to jen o tom, že se z dítěte klube osobnost, což je jen dobře. Navíc je v období, kdy jsou děti zvýšeně citlivé na rozlišování vlastních - nejvíc tedy mámy - a cizích lidí. U dvou z mých dětí toto probíhalo úplně stejně, přesto, že prarodiče žijí v domě a denně se s nimi stýkáme - druhý chlapeček se jich hystericky bál a ječel. Ztotožňuji se s uved. názory - l- chce to už (mírnou) výchovu, neboť se - nevědomky jistěže, ale logicky - má tendenci stát oním "domácím tyranem" - a samo tím také trpí. Prostě v klidu neustoupit, odsud až posud. Často dítě reaguje překvapeně na změnu stylu výchovy a přizpůsobí se 2-pokusit se myslet i na sebe a (s dítětem) absolvovat nějaká přátelské setkání, výstavku či jinak si obzvláštnit denní rutinu, jde-li to - možná bude kladně reagovat na nové podněty, doporučuji mateřské centrum či časem cvičení pro rodiče s dětmi - možná se z něj tam stane ta "ryba ve vodě", také se tím trošku unaví a uspokojí. Ze zkušenosti vím, že nejhorší je to s 1. dítětem, ty další už většinou zabaví starší sourozenec, takže zlobí méně.
3- Pokud by problém přece jen přetrvával a dítě zůstávalo nespokojené, hlasuji pro dobrého homeopata.
|
|
| Jana | •
|
(8.3.2004 12:07:31)
Vámi popisované chování dítěte je opravdu zvláštní a nelze nad ním jen tak mávnout rukou.Podobným způsobem se např.projevuje určitá forma epilepsie.Myslím si,že vyšetření neurologem je zcela namístě.Platí,že dítě nepláče je-li spokojené.Má-li problémy,i když často maličké,pláče.Jestliže pláče téměř pořád,nelze čekat až z toho vyroste a nechat ho trápit.Doporučuji Vám trvat na důkladném vyšetření dítěte.
|
|
| Jana | •
|
(8.3.2004 12:07:53)
Vámi popisované chování dítěte je opravdu zvláštní a nelze nad ním jen tak mávnout rukou.Podobným způsobem se např.projevuje určitá forma epilepsie.Myslím si,že vyšetření neurologem je zcela namístě.Platí,že dítě nepláče je-li spokojené.Má-li problémy,i když často maličké,pláče.Jestliže pláče téměř pořád,nelze čekat až z toho vyroste a nechat ho trápit.Doporučuji Vám trvat na důkladném vyšetření dítěte.
|
|
| Petr Kládovský | •
|
(17.3.2004 9:26:45)
hele měl jsem psa, ale když jsem zjistil, že má strašně malou kládu(asi 10cm), radši jsem ho zastřelil...jsem z toho moc smutný. Lituji toho a nevim, co mam delat??? Prosim o pomoc. Pište mi!!!
|
| Sylva | •
|
(17.3.2004 9:45:21)
Vypadá to, že génius z porodnice objevil stránky rodiny...ach jo.
|
|
|
| Adéla Howes | 
|
(29.3.2004 10:15:57)
Snad vám už pomohl homeopat a nebudeš tohle potřebovat...Můžu dát k dobrému nápad, co dělat v noci s nespícím dítětem, které vyžaduje nošení a nošení a nošení...Kamarádka to řešila houpáním na velkém gymnastickém míči, který měla u postele. Dítě si pevně vzala do náruče a houpala SVÝM TEMPEM až do uklidnění.Malá si na to zvykla a i když to občas chvíli trvá, je to míň energeticky náročné než přenášení po bytě. Připomíná to "metodu pevného objetí", která se u těchto náročných Sluníček doporučuje.Dítě si nemůže vybírat kam půjde a určovat,co bude máma dělat,ale přesto se mu dostává podpory v mámině náručí a navíc se s ním houpe.
My teď čekáme druhou holčičku a míč si zaručeně kupuju. Přeju hodně štěstí a síly! Adéla
|
|
| Petra Doubková, dvě dcery 9 a 7 let | •
|
(15.7.2004 14:24:14)
Ahoj,
těžko se radí, co dělat, ale určitě tě povzbudí, když ti napíšu, že moje starší dcera byla to samé. Metoda nechat vyřvat nefungovala, ve dne nespala vůbec, v kočárku se s ní nedalo vůbec vyjet, vždy jsem se vracela s ní na ruce a kočárek tlačila prázdný. V noci jsem musela chodit a houpat jí na rukách, přinejlepším jsem spala na zádech a ona na mém břiše. Vzpomínám na jeden letní den, kdy jsem už byla totálně vyřízená, bylo vedro a malá řvala a řvala a já si pomyslela- co když mi rupne v bedně a vyhodim jí z okna? Šla jsem a všechny okna pořádně zabednila.
Dodnes nechápu, jak jsem vůbec v tomhle stavu mohla znovu otěhotnět, moje druhá dcera byla hotový andílek a ta starší se z toho postupně dostávala. Začala mluvit a spousta věcí se jí už dala vysvětlit, i teď je to náročné dítě, které ve srovnání s mladší sestrou vyžaduje daleko více pozornosti, ubezpečování o tom, jak ji máme rádi, někdy je náladová.
Při porodu šla nožičkama napřed a moje dětská doktorka tehdy prohlásila, že to bude osobnost a měla pravdu. Stejné je to u tvojí holčičky, také si nenechala diktovat zavedené řády.
Moje princezna je krásná devítiletá holka s vlastním názorem, touhou poznávat svět, sportovkyně a premiantka třídy a kdeže ty probdělé noci a proplakané dny, ztrhaná máma a nervózní táta, kdeže to je?
Takže věř, že den za dnem bude líp a jednou to bude jen vzpomínka na dobu, která tě v určitém směru posílila.
Ahoj Petra
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)