Re: TCHÝNĚ!!!!!!!!!!!!!!!!!

Milá Kláro,

asi si řekneš, že Tě nemám právo moc soudit a máš pravdu. Na druhou stranu stále stojíš o cizí názory a rady, takže se zapojuji. Jsme přece v diskuzním fóru.

Schválně jsem si znovu pečetla všechny Tvé příspěvky.

Ve 12. týdnu píšeš :
"S manželem jsem bydleli nejdříve sami,ale pak nastal v naší rodině menší problém, přišli jsem o byt a teď asi 4 měsíce bydlíme u jeho rodičů."
Asi to není podstatné, ale myslela jsem si, že nejste manželé. Vzhledem k tomu, že jsi, jak předpokládám, tenkrát měla před svatbou, přijde mi celkem logické, že jsi už rovnou psala o manželovi a ne o příteli. Už tenkrát jsi se zmiňovala o problémech s tchýní. Předesílám tudíž, že si myslím, že tím věčným psaním na internet nic nevyřešíš. Neslyší to totiž ty správné uši. Tchýně má nejspíš pocit, že když Vám poskytli střechu nad hlavou (třípokojový byt není málo), ve svém domě, tak jste to Vy, kdo se musí neustále přizpůsobovat. a vycházet jim ve všem vstříc. Jek už Ti někdo radil, nejdříve si to musíte ujasnit doma s Tvým partnerem, o jaká pravidla vlastně stojíte a následně i s partnerovými rodiči. Samozřejmě, že to nebude úplně po Vašem, ale tento typ bydlení musí být o kompromisech z obou stran.

Takže po tomto příspěvku začaly problémy s tím, že se Tvůj přítel musel vyrovnávat s tím, že bude otcem, a že toho bylo na něj najednou moc.

14. týden :
Následně Ti oznámil, že k Tobě nic necítí a Ty jsi se odstěhovala k mamince.
Ve starších příspěvcích píšeš, že jste se o miminko snažili 1,5 roku. Pokud zde nedošlo k záměně jmen a délce těhotenství, tak si myslím, že i příspěvky o tom, jak jsi od 15 let s někým chodila, jak jsi se s ním snažila od 18 let otěhotnět a teď je Ti 21 a povedlo se to, jsou od Tebe. Jen mi v tom nějak nesedí ten přítel - manžel, co píšeš, že byl na spermiogramu. Asi jsi jen nenapsala, že ten, co jsi s ním chodila v patnácti a od 18 jsi se snažila otěhotnět není ten, kdo byl na spermiogramu, tudíž ten, s kým jsi se snažila 1,5 roku otěhotnět, tedy otec Tvého dítěte. Tím nic nenaznačuji ani nikam nemířím, jen si tříbím informace. Psala jsi, že chtěl po Tobě od začátku svatbu a dítě, tak proč ne, když jste to chtěli oba.

V tomto období tedy nastala asi ta nejbouřlivější etapa Tvého těhotenství, ketrou jsme Ti jistě žádná nezáviděla, mnozí Tě litovali a hlavně se Tě všichni snažili podpořit a poradit Ti, co dál. Stihla jsi příteli vyhrožovat paragrafy, stropit scénu v podniku, usmířit a zase rozejít se s mámou (nejdřív, že to je hrozné a nemůžeš tam vydržet, za chvíli zase, že je to perfektní, protože dělá v jeslích a tudíž nastoupíš brzy do práce, protože malé bude vlastně s babičkou, ač v jeslích). Jak jste se k sobě chovali v té době s Tvým partnerem - otcem Tvého dítěte a co jste si řekli, o tom radši nemluvím. Jo a také jsi stihla hledat azylové domy pro svobodné matky. Asi je to normální, prostě jsi hledala východisko z nastalé situace.

15. týden :
To je ta scéna v podniku, po níž hledáš útočiště právě u jeho rodičů. Nechápu větu, .... že on vrátí auto (odpoledne si sbalí kufry a potáhne...). Takže čí je to auto - věčný problém ? Chtěla jsi k jeho rodičům, přotože Ti tchýně brečela do telefonu, že Tě vzala jako svou dceru. Ačkoli byste se rozešli, chtěla jsi raději k jeho rodičům, než k vlastní matce ! Takže asi nebudou tak příšerní, jak to vše stále líčíš ? Nebo máš snad horší vztah a problémy s vlastní matkou, než ty, které tu popisuješ se skorotchýní ?
Ze všeho jsem však nejvíc žasla nad Tvou větou : " Máma má 3+1 a na účtě má 500.000,- co jí vyplatil táta a ještě 250.000,- dostane a když jsem se o tom zmínila ,že by třeba mohla ten byt vyměnit za 2 menší,ale je uplně nepříčetná,prostě to pro mě neudělá. " Kde v sobě neustále bereš tu drzost soudit takhle lidi a naustále chtít od někoho, aby Tvé problémy řešil za Tebe ? Copak nestačí, že Tě nechala u sebe bydlet ? I třeba s dítětem ? Myslíš, že pro ni by to neznamenalo změnu situace a přispůsobování se jiným podmínkám ? Proč by Ti měla zachraňovat zadek a dávat Ti byt, kdž jste se ještě nijak nesrovnali s otcem Tvého dítěte ? To jsi snad měla řešit nejdříve s ním a ne s mámou po týdnu bydlení u ní, během něhož jste se oba chovali jako malí haranti. A to chcete vychovávat dítě ?! Jen se na to zpětně podívejte - oba. Sami byste potřebovali dovychovat.

Pak nastává ticho po pěšině a náhle v 17. týdnu se zjevují nové zprávy :
Opět nechápu, co je Ti do toho, že tchýnina dcera je na mateřské a celý den se válí doma a že tchýně nic nedělá než že sleduje Esmaraldu. Jak to ovlivňuje Tvůj život ? Jak Tě to omezuje ? To přece není Tvoje starost, do toho Ti nic není ! Tvůj problém je jen to, že se s přítelem neumíte dohodnout, jak si stanovit pravidla s jeho rodiči ve společném bydlení a jaká by ta pravidla měla být. Koneckonců když se Vám to nelíbí, jděte jinam. Pronajměte si garsonku, prostě udělejte cokoli, abyste byli opět sami spolu a opět šťastnější a bezstarostní. Jsi si jistá, že dítě čekáš s tím pravým ? Že je Ti tou pravou oporou, že za Tebou stojí ?
V 17. týdnu tedy opět bydlíte pohromadě, tentokrát děláš prozměnu trochu drahoty Ty, aby věděl, zač je toho loket a že si Vás oba (Tebe a dítě) musí zasloužit. Prostě si všichni pořád se vším a se všemi hrajete (s city, s urážkami, ...). Kde je nějaká vstřícnost, tolerance, kompromisy, snaha se domluvit, snaha v něčem ustoupit a nemyslet si, že musí být stále jen po mém (tím nemyslím jen Tebe, ale všechny o nichž píšeš).

A je tu 20. týden a tchýně - zmije :
Opět nchápu, proč máš potřebu hádat se se svým přítelem, když je jako vyměněný, prostě jen tak, z principu ? Aby řeč nestála ? Aby nebylo projednou náhodou všechno alespoň mezi Vámi v pořádku ? Aby si nemyslel, že jste spokojeni a že jsi mu odpistila ?
Celá Tebou popisovaná situace mi přijde jako nesmyslná a zbytečná. Jak si kdo ustele, tak si i lehne. Jak jste si to od začátku s přítelem a rodiči zařídili, takové to máte. A co máš dělat ? Už jsem to tu psala a už to psali i jiní. Olejvat schody tedy rozhodně ne, to přece není řešení, nebo si snad myslíš, že ano ? Je to pořád ta stará písnička, seberte se i s přítelem a ujasněte si s jeho rodiči všichni v klidu ve čtyřech kompletní pravidla co se společného soužití týče (o vzájemném respektování soukromí jiných, o chodu domácnosti, kdo co dělá, kdo co platí, kdo co od koho očekává že pro něj udělá a kdo je co ochoten opravdu pro druhé udělat, kdo kdy jak a co platí a hlavně, že se ve společném bydlení musí společné náklady řešit včas a zase společně, co Vám vadí a co vadí jim). Ukažte, že jste rozumní lidé a umíte se dohodnout a o problémech promlouvat a ne jen předpokládat, že když je ONA starší, tak ONA má mít rozum. Ten byste snad měli mít i Vy dva, chcete přece vychovávat dítě, nebo ne ?

Přeji hodně štěstí a vzájemné snahy o vzájemnou dohodu. Jana