Re: Neco uz se musi stat

Po precteni clanku i ja prichazim se stejnym problemem.Drive,nez jsme se poznali s nynejsim partnerem,nemivala jsem o muze nouzi,jen jaksi to vzdy nebyl ten pravy pro trvalejsi vztah.Pritele jsem zbalila v zamestnani a vedela jsem,ze mel pletky s dalsi naruzivou kolegyni,ktera ovsem stala pouze o sex.Vytasila jsem na nej zenske zbrane a asi po mesici,co me vozil domu,jsem ho pozvala nahoru.Zacali jsme spolu normalne chodit a sex byl skvelej.Nekdy rychlovka,jindy hezkej,neznej a dlouhej.V lete i nekolikrat denne.
Jsme spolu 3 roky(a je o 3 roky mladsi) a postupne se milovani vytratilo,mam pocit nadobro.Byli jsme nuceni 1 rok zit s jeho matkou a tak vymluvy typu-mama to uslysi-jsem celkem brala.Ale tesila se na soukromi.Prestehovali jsme se do naseho ale problem to nevyresilo.Zkousela jsem take kdeco.Nejhur jsem se citila,kdyz jsem si obstarala sexy pradelko,dala sklenicku vina a cekala na klice v zamku.Byla jsem odhodlana udelat cokoliv,byla jsem rozpalena a chtela po nem skocit jako kocka.Objevil se ve dverich a prvni bylo opovrzlive-co to mas na sobe?,presla jsem to ,on si jeste v bunde sedl ke stolu a tak jsem se k nemu jakoby priplizila a dorazela,uchechtaval se ale docela prudce me odstrkoval.Nakonec vstal,odesel se svleknout a pak sel do lednicky.Byla jsem vyrizena.Takovy ponizeni jsem nebyla schopna rozdychat.Zacala jsem bulet a nasledovalo,promin,nebrec,ja vim,ze jsem hroznej,ale ja jsem utahanej a furt dokola.Po tomhle fiasku jsem vedela,ze nebudu schopna na sex s nim myslet nekolik dni,prislo by mi to z domuceni.
Muj problem je ten,ze dlouho to nosim v sobe,pak to za pul roku vyplave,nemluvim s nim tyden,on se vsemozne(krome sexu samozrejme)snazi,zacnem o tom mluvit a konci to porad stejne.
V lete jsem prisla(da se rict ze dne na den) do jineho stavu a ted se tesime na miminko.Pro nej je to neco noveho ve vztahu,tesi se,ALE ja jsem ted v tomto obdobi precitlivejsi a strida se u me i sexualni touha.Nespi se mnou temer cele tehotenstvi,samozrejme super vymluva-boji se,aby miminku neublizil,prestoze jsem mu cetla clanky o opaku.Je pry to vnitrni pocit.Dejme tomu.
Jedina vec me trochu uklidnuje,nevzali jsme se.On by rad,ja nechci.Vim ze bude skvely otec,pritel,ale mizerny manzel.Uz ted planuju,ze si musim najit milence,neni mi jeste ani 30 let,jen jsem nikdy nebyla ve vztahu neverna a pritele mam bohuzel rada.On je-jak absurdni-zarlivy.Snazim se ho na tu situaci uz ted pripravovat,natukavat,ze potrebuju chlapa.Vim,ze by nesnesl,kdyby vedel,ze nekoho mam.Prijde mi to ale sobecke.Ja uz nemam silu zadonit,nastavovat se.Postel v loznici mame 8 mesicu.A to k cemu je tento kus nabytku utvoren krome spani jsme provozovali-staci k tomu prsty na jedne ruce.Nekdy ho taky opravdu nenavidim.Mivala jsem pred nim "stesti" na chlapy-samce,ovsem charakterove pro vztah z ruznych dovodu nevyhovujici.Tento je maximalne rodinny typ,ale s velkym minus.Vim,ze uz mluvit nema cenu,je to porad stejne a tak bude muset dojit k cinum.Bojim se ho ztratit,ale nechci s nim zit jako kus nabytku.Takze bud neveru ustoji,ńebo se rozejdeme,ŃEVIM.Ale neco se stat musi.Dam pak vedet.