Re: Byli jsme na tom skoro stejně
Nedá mi to, nevrátit se k tématu ještě jednou:-). Jak tu tak pročítám "brečící" příspěvky, vzpomněla jsem si ještě na jednu věc.
Mně v tomhle období taky pomohlo, když jsem se dopracovala k tomu, že den jsem rozdělila na několik etap, většinou ohraničených jídlem:-). Myslím tím vlastním jídlem. Tj. např. snídaně, prádlo, svačna, nákup, oběd, siesta, svačina, procházka, svačina, koupání-uložení, večeře. Chlapeček mi po celodenním řádění téměř bez výjimky usnul v sedm, takže večer bylo volno.
To volno jde strávit "nutným" úklidem, ale taky je možné třeba poprosit taťku a jít si číst, nebo do kanafasu nebo cokoliv.
Samozřejmě, že mimi jakýkoliv pokus o rozvrh bude mohutně podvracet. Ale chce to vytrvat:-). Přivázala bych dneska nakrmené, krknuté, přebalené a pohráté mimi šátkem k sobě a šla si dělat sváču. Brečíš? OK, u mně můžeš i brečet, mně je s tebou pěkně každopádně. Nádechvýdech, sváča, ven..moc to nerozebírat, nemyslet na to, proč proboha pořád brečí...
Zkusila bych zazpívat. Někdy to dělá divy..Trochu potancovat:-)
Moc dobrá je taky dětská masáž, některé děti ji milují, pokud se to dítěti líbí, tak je to velmi příjemné i pro mámu, nějakou dobu to trvá...je to zkrátka program. A když vidíte, jak je dítě spokojené, zvedne to i vaše sebevědomí..a "moudré" povídánky o nezralých a neurotických matkách můžete pouštět jedním uchem tam a druhým ven... Kdyby ta moudrá, klidná a vyrovnaná osoba dostala na týden vaše dítě, skončí v krizovém centru. Taky je, myslím, dobré si ve chvíli, kdy vám někdo něco takového říká, zapřemýšlet o tom, co ho asi vede k tomu, že se mu chce takhle netaktně vás zraňovat a místo přátelského povzbuzení a podpory ukapává jed....
jen se nenechat otrávit:-)
Odpovědět