Byli jsme na tom skoro stejně

No, připomíná mi to moje problémy s malou. Sice spala dlouho, ale přes den skoro pořád brečela (každý den do 23.00) - vydržela to asi do 9 týdnů. Myslíme se, že na tom mělo velkou vinu bolavé bříško a také "zvýšená nervová dráždivost" způsobená pravděpodobně problémy v těhotenství. Neurolog nám radil chovat, chovat a chovat. Jednu dobu jsem s ní pořád chodila ven, protože to byla jediný způsob, jak ji udržet v klidu. V některých z odpovědí se píše, že ubrečené děti mají neurotické matky. Fakt dobrý. Je možné, že jsem po pár týdnech byla mírně labilní, ale kdo by nebyl, když dítě pořád ječí. Velmi dobře si vybavuji ten pocit zoufalství, když jsem malou chovala, ona brečela dál a moje náruč prostě nazabírala. O chození na záchod, sprše, přípravě jídla nebo úklidu ani nemuvím. Jako miminko jsem jí ale brečet nenechala. To aplikuji až teď, když nás pláčem bohapustě vydírá. Nejsem zastáncem toho, že když miminko v noci brečí, nesmí se k němu za žádnou cenu jít, a přes den je to to samé. Každopádně to přešlo a přišly jiné starosti a radosti. Přeji silné nervy a nenech svoje miminko na holičkách. Brečí určitě proto, že má nějaký problém (i když pro nás nezjititelný) a tvoje přítomnost je pro něj důležitá. ahoj Milka