Re: Chci se vdát, partner je proti. Co dělat?

pro Jarku:Milá Jaruško,moc a moc Ti děkuju za Tvojí odpověď.Potřebuji radu, od někoho zkušenějšího.Víš, moc toho v životě ještě nemám za sebou,ale asi do všeho nadměrně zapojuju rozum.Maminka mi taky říká, že až moc přemýšlím.Pořád právě, jak mi radíš,zvažuju to dobré a to špatné.Kdyby tak člověk viděl do budoucnosti!Na mém příteli mě celkem trápí, že není ambiciozní, snaživý.V téhle vlastnosti se úplně lišíme, já se pořád snažím v něčem vzdělávat, různě si přivydělávat.Na jaře jsem si zřídila krámek s oblečením /přítel nebyl moc nadšený, všeho se bojí/,po večerech občas jezdím dělat manikúru a potom ob víkend chodím na brigádu do golfového klubu.Učila jsem se německy a anglicky, tak se snažím si to tam oživovat /v práci to moc neuplatním/.Moc jsem chtěla, aby si alespoň dodělal maturitu, ale nechce.Také jsme spolu byli rok v USA, pracovali jsme tam.Všichni nás obdivovali, jak jsme tam mohli vydržet rok 24 hodim denně spolu.Bylo to hodně těžké.Přítel se vůbec neměl zájem učit anglicky /za ten rok umí tak pět slovíček/i když jsem se mu snažila vysvětlit, že mu to později pomůže v hledání zaměstnání,prostě spoléhal na mě, že za něj všechno vyřídím, taky jsme se hodně kvůli tomu nahádali.Po návratu jsme spolu byli na dovolené, ale náš vztah už byl pro mě k nevydržení.Byli jsme v Chorvatsku, půl dovolené proležel,já jsem právě v tomhle také jiná, mám ráda výlety, poznávat něco jiného, nového.Také neměl moc zájem si hledat práci /já byla v té době už zaměstnaná/Po návratu z dovolené jsem řekla dost a ukončila to.Samozřejmě byl moc smutný, brečel, prosil, sliboval a nakonec druhý den přišel se zásnubním prstýnkem!Jsem asi hrozná, ale řekla jsem ne.Vydrželi jsem od sebe asi dva měsíce.Každý den za mnou jezdil, prosil a sliboval a já opět podlehla.Po tom to bylo chvíli moc hezké,opravdu se snažil.Po nějaké době se to vrátilo do starých kolejí.To se konec konců i dalo čekat.Teď už je to rok od našeho rozchodu.Ještě bych Ti chtěla napsat, že špatný pocit jsem začala mít už asi po půlroční známosti, v hluboké zamilovanosti.Moc jsem se tím trápila, říkala jsem si proč, když jsem tak šťastná.Několikrát jsem se s tím svěřila i příteli.Vždycky říkal, neboj to přejde.Přešlo, ale vždycky na chvíli.
Když to tak po sobě čtu, vypadá to, že je přítel hrozný, ale na druhou stranu není.Spoustu holek mi ho závidí.Není prolhaný,nepodvádí mě.
Je to zamotaný,viď?
Chtěla bych Ti ještě jednou poděkovat mnohokrát za Tvůj názor, pokud by jsi chtela ještě něco dodat, když teď toho o nás víš víc, budu moc ráda.
Určitě budeš bezva maminka pro své dcerky.Jsi moc hodná.Díky a ahoj Viola