Je to ten pravy?

Ahoj Martino,
velmi na me zapusobil tvuj pribeh, ktery se tomu memu alespon z casti take podoba. Je mi 20 let a uz ctyri roky chodim se svym pritelem, z toho rok uz spolu bydlime. Asi to ted vypada hrozne -kazdy kdo to slysi, tak automaticky rekne,ze jsme zacali moc brzo, ze jsem na to moc mlada- ale k tomu, abych se odstehovala od rodicu a zacala zit svuj vlastni zivot me vedlo vice okolnosti jako napriklad to, ze jsem si moc nerozumela s rodici a "domov" jsem az tak idylicky nemela.
Az ted po tech ctyrech letech jsem ale zacala uvazovat, jestli ten muj pritel je ten pravy. Take neni ambicioni, chce se co nejdrive zenit, mit horu deti a zvirat a uz ted me v sexu take zas az tak nerozpaluje. Ja studuju vysokou skolu, ve volnych chvilich pracuji a na vdavky ani nepomyslim, v zivote si chci udelat karieru a ne se jen tocit kolem rodiny. On je ale na druhou stranu pozorny,stedry a verny. Kdyz si predstavim, ze bych se s nim mela rozejit, tak jednak se toho moc desim a na druhou stranu bydlim v byte, ktery je jeho (i kdyz vetsina vybaveni je moje) a nemela bych kam od nej odejit, protoze k rodicum zpet nechci. Nerikam, ze me u nej drzi byt, je toho vice, jedna z veci take je, ze je to moje prvni vazna znamost a mam ho moc rada. Ale presto jsme tak rozdilni!!! I v milovani mame kazdy jine potreby.
Kdyz se sverim kamaradce, tak mi rekne, ze chodim s tim nejhodnejsim a nejskvelejsim klukem a ze vsude je neco, tak at to necham byt.
Nevim, co mam delat, co je spravne. Rozchod sama nechci a zivot s nim si take presne neumim predstavit. Jestli mi k tomu nekdo muzete neco poradit, budu rada.
Ahoj K.