Re: Chci se vdát, partner je proti. Co dělat?
Ahoj Jani,
tak si pročítám tu tvojí odpověď a vidím, že to není tak jednoduché - s tchýní bych se netrápila - jestli nakonec budeš čekat miminko, nebude to snad její syn, kdo je spoluautorem? A vůbec - ona vám může říct, že se jí něco nelíbí, ale není členem té vaší malé rodiny, a nemá v ní "hlasovací právo". My jsme s manželem žádné problémy s rodiči neměli - jednak moje tchýně snad ani není tchýně, ale opravdu moje druhá maminka, a jednak - my jsme rodičům od začátku pouze oznamovali naše rozhodnutí (budeme se brát tehdy a tehdy a jestli chcete přijít, budeme rádi). Milé oznámení, ve vší slušnosti a pohodě se těžko nějak napadá (to navrhuju pro případ těhotenství - budeme mít miminko, těšíme se na něj, to je báječné, že jo, mami).
Neporadím ti, ale co s tvým partnerem - přijde mi, že ty jsi připravená vzít na sebe závazek společného života - a on ne. Bohužel odpověď budeš muset hledat u něj - chlapi se neradi žení, mají pocit, že tím přijdou o tu svou slavnou svobodu /a nech je samotný a nenajdou ani ponožky :-))/. Asi bych začala tím, že bych mu řekla, nebo možná i nechala přečíst tvůj poslední příspěvek - je to moc pěkně napsaný - chceš si ho vzít, protože ho máš ráda. Zkus mu vysvětlit, proč tobě na tom záleží (pocit blízkosti, pocit že se máš o koho opřít a že máš komu naopak nabídnout svou oporu - když tolik pracuje a cestuje, určitě chce sám mít nějaké zázemí). A nech ho uzrát. Asi mu bude trvat pár týdnů, než si přebere, jestli mu stojíš za to, aby "se namáhal". Zkus mu i vysvětlit, že se nechceš brát z "musu", ale z lásky, že v přípradném těhotenství bys měla nepřijemný pocit, že se berete jen kvůli konvencím. A řekni mu, že tohle jsou samozřejmě jen tvoje pocity a že by tě zajímal jeho názor.
Uvidíš, co ti řekne - třeba se nechce ženit kvůli oné svobodě (na to se dá odpovědět tím, že manželství tvoří dva je jen na nich, jestli si ze vztahu vytvoří "pakárnu", nebo jestli budou žít dál, tak jak doposud), možná kvůli hmotnému zajištění (nemáte kde bydlet, on nemá takový příjem, abys mohla jít na mateřskou) - to je také řešitelné a můžete svatbu odložit a na dobu, kdy bude vše zařízeno. NEbo se bojí svatby coby oficiální příležitosti - pak stačí říct, že velké oficiální příležitosti se ti také příčí a že ke svatbě nepotřebujete nic a nikoho (šaty, prstýnky, rodiče, kytky, hostiny, hosty, chomouty... ) jen sami sebe a svědky.
Já ale nevím, jak to funguje u vás, s chlapama se někdy těžko mluví. My s manželem si obvykle sedneme k večeři a u té mírně, bez napadání a osočování rozprávíme o věcech, co nás trápí - a co nás můžou trápit v budoucnosti - ono projednat třeba jak budou fungovat rodinné finance, je velmi dobré udělat ještě v době, kdy spolu nežijete a každý si hospodaříte se svým - ušetříte si spoustu "překvápek". Zrovnatak to pojmi s tou svatbou - jako něco vzdáleného, co se vás až tolik netýká, ale na co si můžete v klidu a míru vyměnit názory (přitom to rozhodnutí jestli ano nebo ne, nemusí v téhle debatě vůbec padnout, můžete to ukončit s tím, že oba popřmýšlíte - ty nad tím, proč chceš a on nad tím, proč nechce).
Hmmm... tak nevím jestli jsem poradila - to víš, mě se to kecá někomu do života, když už to "mám za sebou". :-) ALe jestli jsem neporadila, tak aspoň držím palce... :-)
Odpovědět