Re: Dva žárlivci

Ahoj Heleno,
díky za reakci. Vyjádřila jsem se nepřesně. Já bych ráda dosáhla spíš vzájemného tolerování než sblížení. Psa máme křížence, střední velikost (asi deset kilo).
Džin a Verča se vzájemně ignorují - pokud já si jich taky nevšímám. Ale stačí, abych na jednoho promluvila, už ten druhý vyvádí. Za nejhorší považuji, že pokud jsme my tři sami, tak mě Džin prostě neposlouchá. A já v tu chvíli ztrácím jistotu, že bych dokázala zabránit nějakému maléru.
A co se Verči týká - nevím, jestli půlroční dítě dokáže žárlit. Ale vlastní názor dokáže projevit docela dobře. Jedna příhoda z doby, kdy jí byly čtyři měsíce. Rodiče ji vzali na procházku. Dala mi dostatečně najevo, že teda v kočárku jet rozhodně nechce (já ji většinou nosím v šátku), nicméně jí to bylo houby platné. Když se vrátili, tak na první pohled bylo všechno v pořádku, Verunka se chovala jako roztomilé usměvavé a "upovídané" miminko. Mělo to jedinou chybičku - odmítala se podívat na mne. I když jsem usoudila, že není možné, aby ještě neměla hlad a přiložila ji k prsu, tak nejdřív zavřela oči, nadlábla se, otočila hlavu, oči otevřela a sápala se k babičce... Trucovat vydržela skoro čtyři hodiny (z toho hodinu jsme byly samy), pak usnula a po probuzení bylo všechno v pořádku. A obdobně reaguje na každého, kdo se věnuje Džinovi a ne jí. A mám obavy, až začne lézt, tak aby v nestřeženém okamžiku (vědoma si své převahy) Džinovi neublížila. Nejsem si jista, jestli by si to nechal líbit.
Zdraví Sylvie