Re: vzteky

Ahoj Hanko!
Moje zkušenosti jsou takové, že jsem začala synovi zakazovat (např, lézt na stůl, sahat na kytky,..) v době, kdy se naučil lézt a začal prozkoumávat byt (to mu bylo 7 měsíců). Sice se mu mé ostré "ne!" nelíbilo, několikrát jsem ho výchovně (tak, aby to cítil, ale abych mu neublížila) plácla přes ručičku, ale docela rychle se naučil pochopit, co "ne" znamená. Většinou to musím sice říct několikrát, než poslechne, někdy neposlechne vůbec (když ho něco hodně láká), ale určitě ví, co smí a co ne. Rozhodně se ale přizpůsobuju situaci. Když např. začne dávat do pusy časopis a neposlechne, vezmu mu ho a nechám ho chvilku vztekat (musí ale vědět, proč jsem mu ho vzala a to on ví). Když je ale unavený nebo hladový a je protivný, radši ho něčím zaujmu (třeba i odejdeme do jiné místnosti), stejně by nechápal, co se s ním děje a jen by brečel.
A co se týče toho, kdy jím, apod.: Většinou ve chvílích, kdy si hraje sám, nebo ho něčím zabavím. Pokud to nejde a je nesnesitelný, tak se něčím odbydu nebo se najím později. Možná ho tím rozmazluju, ale nedokážu ho nechat brečet a v klidu jít jíst...
(Jo a když musím na záchod, nedá se nic dělat, musí to sám chvilku vydržet...).
Takže podle mě je dobré dítěti začít určovat mantinely hned, kdy to zvládne pochopit (ne proč to nesmí udělat - to mu bude trvat ještě dlouho - ale že to nesmí dělat), jinak se bude později divit, že najednou nemůže dělat to, co dřív smělo. Rozhodně to nemusí být přehnaná přísnost, ale hlavně důslednost (ne jednou to zakázat a podruhé dovolit), jinak dítě nebude vědět, co se po něm chce.
Přeju pevné nervy a hodnou holčičku!
(ještě poznámečka: náš syn si začal hrát sám nedávno, dřív vyváděl, když jsem si ho chvilku nevšímala.. Takže se těšte na lepší časy!)
Ivana