Dudlik ano i ne

Mam z dudliku dosti smisene pocity. Sama jsem ho nasi Barce nabidla, dle doporuceni pediatra az zhruba po 3 nedelich po porodu, aby nebyl v rozporu s kojenim. Dnes uz si ani nevzpominam tu pravou pricinu, ale nebudu asi daleko od pravdy, kdyz to byl jeden z neutisitelnych zachvatu place naseho miminka. Vzdy jsem se snazila dudlik pouzivat jen na dobu spanku, respektive usinani a pak pri tech jiz zminenych zachvatech place. Rekla bych, ze tak do 4.mesice dudlik nemel chybu a urcite byl velkym pomocnikem, jak Barci tak nasim. Je znamo, ze dudlani miminka uklidnuje. Ovsem v momente, kdy zacalo nase mimi ovladat pohyb rucicek, zacali jsme prozivat zhruba 2-3 mesicni "peklo". Cele vecery a noci si totiz nase mala s nama hrala takovou svou dudlikovou hru "sup sup dudlik ven!", rucickama si machala pres oblicej a v zapeti spustila tu svou ubrecenou, neb nebyla jeste natolik sikovna, aby dudlik opet strcila zpet. Noci byly opravdu narocne(nekdy jsem k ni vstavala treba i 15x)a tehdy jsem silne pochybovala o tom, zda je dudlik opravdu tak uzasna zalezitost. Od doby, co je schopna si dudel sama zastrcit, ma jich par rozesetych po postylce a obsluhuje se sama. Dnes je uz dudel zase velkym pomocnikem, ovsem jiz jen pri usinani. Jeste k uceni na dudlik. Chce to trpelivost, myslim, ze hodne mimin zprvu dudel vyplyvuje, ale cvicenim se to nauci. Nam to tralo tak tyden. Zvlastni je, ze o tom nocnim buzeni kvuli dudliku jsem tu nikdy nic nenasla a ze jsem tehda hledala rady velmi velmi zoufale.