Re: Jak odvyknout dudlíku?

Ahoj Kateřino, děkuji za uznání. Opravdu. A nemyslím si, že by se na tebe sesypala spousta maminek a kritizovala tvůj dudlíkovo-odvykací přístup. Mě se to moc líbilo. Rozhodně je to lepší, než nechat dítě uřvat do vysílení. To jsme bohužel museli udělat mladší dcerce v osmi měsících. Byla takový malý pyrotechnik a každý dudlík, který se jí dostal do ruky dokázala v několika málo minutách rozebrat na jednotlivé části a cucala jenom tu gumovou hlavičku. Tenkrát byly na trhu pouze dva, tři druhy dudlíků a poradila si se všemi. Než jí nechat udusit, volili jsme radši okamžité odebrání. Dva večery půl hodiny sice neplakala, ale takovým tím miminkovským způsobem "žalovala". Bylo mi jí líto, protože jsem jako každá máma děsná cíťa na své dětí /a to i když už jsou velké/, ale nedalo se nic dělat. Nakonec to malá zvládla i bez náhradního palečku.
Jinak, Katko, nedá se říct, že bych ty děti už vychovala. Podle mne je to nikdy nekončící proces, ale moc ráda si čtu tady v Rodině vaše štěstíčka a trápeníčka s těmi mrňousky a nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsem měla také takové starosti. Jak jsem všechno prožívala a měla obavy, jestli všechno dělám správně. Je moc fajn, že teď máte tuhle možnost vzájemně si konzultovat své zkušenosti a problémy.
Všem vám přeju ty nejsladší děťátka a samou radost.