Re: Jak odvyknout dudlíku?

Ahoj Martino, právě jsem si přečetla Jarčinu odpověď (jako vždy velmi rozumnou - holt už přecejenom vychovala dvě děti a neprožívá to tak jako my). Vpodstatě k tomu není co dodat, jenom bych přihodila svou zkušenost. Když naše Markétka ještě tři měsíce před třetími narozeninami odmítala spát bez dudlíku, začínala jsem být taky lehce nervózní. Samozřejmě všechna vysvětlování přišla vniveč. To se radši považovala za miminko, než aby dudlík dobrovolně odložila. Jednoho dne jsme sebrali všechny svoje psychické síly a oznámili jí, že když jsme byli z domova všichni pryč, přišel Dudložrout a všechny dudlíky odnesl. Doma nebyl ani jeden. Řekli jsme jí: "Aha, to on viděl, že už jsi tak velká holka, že dudlíka nepotřebuješ, tak ho odnesl miminkům." To jsem zvědavá, kolik se teď na mě sesype maminek... Nevím, do jaké míry to bylo výchovně vzorové, ale zabralo to. Dva večery dostala před spaním meduňkový čaj a do týdne všem okolo hlásila, jak je statečná, že už nepotřebuje dudlík. Ale trpělivost to opravdu chce, jako všechno s dětmi.