Re: Popôrodný strach

Chapu, jak se citis, sama jsem prozivala neco podobneho. Take jsem mela problemy si zvyknout na novy styl zivota po porodu. Prvni tydny jsem prozila sice v euforii, ze vse dobre dopadlo, ale i ve strachu, jak to vsechno zvladnu. Mela jsem take strach o miminko, i kdyz bylo zdrave a silne (zatracena publicita kolem syndromu nahleho umrti!) a nemohla jsem klidne spat, i kdyz mimi zrovna spalo. Casto take nespalo zrejme bolesti briska, nemluve o castem buzeni na kojeni, ktere pomerne dlouho trvalo a nez se mi podarilo usnout, tak byl skoro cas vstavat znovu. Vysledkem bylo moje naproste nevyspani a vycerpanost. Dnes bych uz byla chytrejsi, vzala bych si miminko k sobe do postele a kojila ve spanku :-), nebala bych se, ze prestane dychat apod. Co se tyce prizpusobeni novemu clenu rodiny, casem se vse zlepsuje s jeho samostatnosti. Mne to trvalo dost dlouho, prilis dlouho jsem zila jen partnersky prakticky svobodny zivot. Omezeni ditetem trva stale. Mnoho cinnosti, na ktere jsem byla zvykla vcetne prace ted proste nelze provozovat, a kdyz, tak za cenu komplikaci, ktere nejsem ochotna podstupovat, a za cenu opusteni syna, coz nedelam rada. Opravdu, nic uz neni jako predtim, ale ma to i mnoho pozitivnich stranek. Casem urcite s miminkem najdete spolecnou rec, i kdyz mozna stejne jako ja na to mozna nejsi prirozeny talent. Preju ti, abys nasla zpusob, jak zvladnout prakticke veci kolem miminka, protoze matersky vztah k nemu prijde urcite sam. Mne moc pomohlo par pribuznych, kteri maleho brali na hodinku dve ven, abych se mohla vyspat, dat trochu dohromady a treba delat chvili neco z toho, na co jsem byla zvykla. Tak vydrz, bude to lepsi kazdym dnem.