Máme doma černošku :o)

Ahojky, tak já vás tady občas pročítám a Vám všem patří můj hluboký obdiv :o) I těm, kteří chtějí dítě "malé, bílé, zdravé", protože už to, přijmout "cizí" dítě za vlastní je skvělé a obdivuhodné :o) Sami jsme si s manželem adoptovali před rokem tenkrát čerstvě šestiletou holčičku a milujeme jí nadevše :o) A i když se nám krátce na to narodil náš vlastní syn, nikdy jsme nelitovali, že jsme dali domov i naší dceři. Když jsme si brali Rebeku, byla jsem už těhotná a přesto jsme ani na chvilku nezaváhali a jeli si pro ní do DD :o) Byla označovaná jako nevzdělatelné hyperaktvní dítě, a o to větší bylo naše překvapení, že holka letos bez problémů nastoupila do 1.třídy (bez odkladu) a na vysvědčení měla 1. Že by byla nějak zvláště aktivní, nezvladatelná - to ani náhodou. Je nadmíru klidná, pomáhá mi se synem, s manželem jsou nejlepší kamarádi a přitom otec a dcera... :o) Prostě je to fajn, mít doma adopťátko, vědět, že jsme někomu hodně pomohli a zároveň být vlastně šťastní, že jí tady máme. Život bez ní bych si neuměla představit, prostě k nám patří. A že je černoška vlastně nikdo nevnímá. Ve škole problémy nejsou (akorát děti z 2.stupně na jí řvali, že je cikánka - ujasnili jsme si to mezi sebou já+manžel+děti) a dneska se s Rebekou bez problémů baví třeba na chodbě a tak. Tohle není útok na ty, co chtějí malé, bílé a zdravé :o)) Kdybych nevěděla, že budu mít dítě, třeba bych se rozhodla taky jinak :o)