Re: :o)

Ivule, cítím to tak nějak jako Ty. Taky si momentálně nedokážu představit dítě postižené či jiné barvy kůže. Hlavní důvod je asi ten, že sama nevím jak celkově zvládnu přijetí dítěte do rodiny (když jiné nemáme). Teď nemluvím o mé lásce k němu, ale tak celkově. Když žena dítě čeká, pomalu se na vše připravuje, ale když člověk čeká až mu dítě přidělí a vlastně ani neví, zda bude mít 3 měsíce nebo rok (a u dětí podle mě ty měsíce hrají dost velkou roli) a najednou má doma dítě, tak je to o něco složitější. I proto, že to dítě přijde do rodiny téměř ze dne na den (viz Elsa).Taky to dítě už má nějaké návyky o kterých člověk nemusí vědět tak úplně všechno (i když ho budou informovat)a určitě to splynutí dítěte a rodičů chvilku trvá. A protože nevím jak tohle všechno jsem schopna zvládnout (doufám, že dobře), tak nechci další věci navíc (jako je třeba nějaké postižení a jiná rasa). Protože kdybych to pak nezvládala, tak by se to určitě podepsalo i na tom dítěti. A možná taky nejsem připravená na divné pohledy lidí a další věci. Upřímně - nevím, jestli se někdy dopracuju k tomu, že se budu cítit na to adoptovat "jiné" dítě. Upřímně říkám, že cikánské určitě ne. Jsem z města kde je tahle komunita silně zastoupená a jsou tady s nimi velké problémy a tak už mám zřejmě vytvořený předsudek, že by to nešlo. U postižení je to něco jiného, ale opět nevím, jestli bych to zvládla.