Re: Klystýr

Ahojky,
předem se omlouvám za naturalistickej popis, ale nejnaturalističtější na téhle diskusi asi nebude:-),
měla jsem klystýr u obou porodů (u spontánního i u dvojčat císařem) a šla jsem do toho dobrovolně z jednoho prostýho důvodu, jelikož v těhotenství jsem chodila "na velkou" tak jednou za 14 dní a nepomohla žádná z osvědčenách rad (švestkový a jiný kompoty, psyllium, jogurty, hodně tekutin a bůhvíco ještě), takže jsem měla strach, že jak se mi po porodu všechno uvolní, v žádným případě se nevytento dřív jak zase po 14 dnech a bejčit dvě hodiny na záchodě se šitím po nástřihu nebo natržení mi připadalo jako horší představa. Jelikož jsem měla v dětství nějakou střevní kličku a klystýrů dostala neúrekom, ani mi to nepřipadlo nijak potupný, jenom jsem měla strach, že na záchod nedoběhnu. No proseděla jsem tam asi hodinu a půl, než se střeva rozhodly, že už se ničeho zbavovat nepotřebujou (ovšem do té doby kdykoli jsem vstala, spláchla, umyla si ruce a chystala se odejít z WC jsem musela zase urychleně usednout:-). No první porod byl natolik bolestivej, že mi potom bylo v zásadě šumafuk, co se děje okolo, natož abych myslela na to, jestli ze mě vypadně něco, co nemá (a jelikož jsem manžu připravovala na to, že to bude hrozný a že za svoje chování a metabolický a zvukový projevy u porodu neručím, bylo mi to jedno dvojnásob:-) U druhýho porodu jsem měla jenom strach, že klystýr bude hoooodně nepříjemnej kvůli hemoroidům, který jsem si asi 14 dní neúspěšně léčila, ale nebylo to nic hroznýho a pak jsem to po císaři docela uvítala, i když mi tvrdili, že bych se měla "vyvenčit" tak 2-3 den po porodu a když ne, tak bez milosti glycerinovej čípek a to se mi nechtělo, bo jsem neměla čas zase sedět hodiny na wécku:-)
Ale každopádně ten pocit při klystýru bych přirovnala asi k průjmu nebo plynatosti, sice nic příjemnýho, ale zase žádná tragédie. Takže budoucím mamkám přeju takovej porod, aby si to mohly zařídit po svým a necítily se nepříjemně:-)

E+3