Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

Dobrý den, jsem tu nová, rozhodla jsem se zaregistrovat, abych si zde (pokud zbude nějaký volný čas) mohla přečíst zajímavé příspěvky a třeba se i na něco zeptat. Pošťouchla mě věc, které jsem si všimla při hltání informací o porodu a to sice, že na různých webech a jsou všechna videa a příběhy k porodům strašně pozitivní. Narážím na samé orgasmické, bezbolestné a hypnoporody, popisy toho, jak porody nebolely, byly nádherné, úžasné, krásné, dojemné, místo porodní bolesti tam blogerky a pisatelky říkají kontrakcím vlny a tvrdí, že nebolí. Já jsem ráda, že někdo zažil i tak krásné porody, určitě je to skvělé, ale proč se nelze nikde dočíst o tom, že ve skutečnosti porod většinu žen šíleně bolí? Že je úplně normální, že u porodu ženy křičí a pláčou bolestí, že trpí a jsou vyčerpané? Mně to u mého porodu vůbec nepomohlo, ty pozitivní příběhy, právě naopak. Měla jsem pocit, že je něco úplně špatně, když jsem rodila normálně a porod mě bolel. Až jsem hledala příčinu, dostala jsem se k porodům a popisu porodů z jiných zemí, třeba z Ruska atd., kde jsem najednou viděla, že ženy u porodu křičí a porod je bolí a to pořádně a pochopila jsem, že to není nic zvláštního, že tak rodí tisíce žen, jen na internetu panuje jakási cenzura. Myslíte si že je to dobře? Že je lepší, když se videa a příběhy z běžných bolestivých porodů nezveřejňují? Asi bych se necítila tehdy tak divně, kdybych věděla, že porod prostě pořádně bolí a je to normální. Takto mě to zaskočilo a měla jsem strach, že je něco špatně, přitom nebylo. Druhý porod byl pak o poznání více v klidu, když jsem věděla, že bolest je normální součástí rození miminka a většina žen ji naopak cítí, ne že ne. Děkuji jestli si o tom bude někdo ochotný popovídat a napsat nějaký názor, případně kde se dá přečíst, nebo shlédnout porodní příběhy, které jsou takové normální a ne z těch bezbolestných výjimek? Doufám, že to někoho nenazlobí, určitě je skvělé rodit krásně a bez bolesti, ale běžná praxe je jiná

Udělala bych si vzdy nějaký denní plán.. Do něj zahrnula staré návyky a vzdy nějaký novy..

A k těm tipum.. bys mohla třeba poslouchat zajímavé rozhovory. Třeba Hosty Lucie Výborné nebo pamětníky Příběhu 20. Století. ..to jsou lidé, co zažili válku ,50. Léta .. komunismus se na nich podepsal.. když člověk slyší, co lidé zažili, s čím se museli vypořádat, tak mu to pomůže nezameřovat se tak na sebe.. a je to pak i dobrý námět k rozhovoru. A můžeš poslouchat i venku.. stáhnout podcast.

A taky doporucuju web psychologie.cz.. dobre články, náměty.

Tohle je vždycky náročný. V prvním těhotenství jsem byla stejně zoufalá. Měla jsem ležet, šetřit se a nemohla jsem pracovat. Bylo to hrozný. Zpětně vzato by mi pomohlo se učit něco nového, ale nejspíš bych se na to stejně nemohla soustředit. Po porodu to naštěstí odeznělo a v příštích těhotenstvích už jsem doma zavřená být nemusela a byla jsem v pohodě.

Radu nemám, ale drž se.

To doufám Hlavně, aby už se otevřely kurzy a mohla jsem aspoň někam jít. V lese už mě zdraví veverky

Já mám právě pocit, že jak nemám co dělat, je to tím horší. Bych potřebovala zapřáhnout Mě moc baví práce, ale to teď nemůžu dělat a jak předtím na ty koníčky nebyl čas (případně prostor), nějak jsem si nic nenašla. Že sem tam něco nakreslím, mrknu na film nebo se jdu projít, to nepočítám.