Re: Klystýr

Lvice, to je těžký :o) Nemám žádnou zázračnou radu, jenom jsem si všimla, že když člověk musí, tak holt musí. Děda se staral o babičku, která několik posledních let života jenom ležela, máma se starala o dědu (svého tátu), který sice byl čilý, leč čistotu neudržoval, ve stejné situaci byl můj manžel, který se tak staral o svoji babičku, kamarádky máma pečovala o svoji ležící maminku... atd. atd. Já sama jsem zdravotní sestra, před mateřskou jsem dělala na chíře, když pacient zeblil sebe, postel, pokoj i mně, tak jsem to postupně dala všechno dohromady... vcelku v pohodě, ostatně, nic jiného mi nezbývalo :o) Kdežto když se mi "poštěstí" jít v noci kolem hospody, tak už můj žaludek tak tolerantní nebývá :o))) A umíš si v praxi představit situaci, kdy mimino leží zakakané, tatínek se odpotácí zelený, že mu je z toho zle, maminka ho zelená následuje... a mimino se samo neumeje a nepřebalí? A jestli tě to "uklidní", tak ono sice náplní mojí práce bylo i hrabat se v pytlíkách s močí a přeměřovat množství a hustotu nebo pátrat po šutrech, rozrejpávat hovínka, jestli v nich nenajdu spolknutou náušnici, likvidovat pohromy po zvracení atd. ... a přesto jsem i jako matka zažila několikrát situaci, kdy se mi nad plenou mého zlatíčka kufr zvednul teda pořádně. A jako těhotné s citlivějším vnímáním pachu se mi taky už párkrát stalo, že než jsem vůbec byla schopná své dítě uvést do lidské podoby, musela jsem se na to nejdřív vyblindit. Svět se kvůli tomu přeci nezboří :o)

No, podle mého názoru by ti to měla vysvětlit spíš Líza, ona je tu odborníkem přes psychicku :o) MMCH Lízo, mně takhle úžasně porod poskočil, když jsem vyhodila manžela z nemocnice ;o)

S.