Re: Klystýr

Vlaďko, to ne, pokus o vtip ;o) Jenom jde o to, že jsou věci které prostě patří k životu. KDyž tlačím mimčo, můžu vytlačit i bobek. MMCH i přes klystýr můžu něco vytlačit (a z mého pohledu je takový prskanec vody se zbytky stolice méně estetický než bobek) a taky se tu z toho nikdo nehroutí ;o) Lepší je mít manžela připraveného "na život", než oblbnutýho falešnýma představama, že se nic stát nemůže. BUdu stát u hlavy, takže neuvidím krev, žena bude mít klyzma, takže neuvím ho*no... miminko bude krásně růžovoučké a voňavoučké... Kdybych klystýr chtěla třeba kvůli zácpě - OK, proč ne. Ale jenom kvůli (nezaručenému) estetickému prožitku riskovat třeba podráždění střev... díky, ne :o) A jiný význam klystýr u porodu stejnak nemá. KDyž si manžel způsobil otřes mozku, tak si taky nenechal vypláchnout žaludek, aby se náhodou neesteticky nepozvracel... A mne by to nějak ani nenapadlo po něm požadovat. Jinak manžela jsem zelenání při pokaděném dítěti hezky odnaučila při druhém těhotenství, kdy už mi fakt nezbývaly síly, abych se dvouletým dítětem tahala do vany a z vany (ona holčina sice už chodila na nočník, ale kakala stále jenom do plenek...) a u druhého mimča to už kupodivu s manželovým žaludkem bylo v pohodě a výmluvy typu "mně je z toho zle" odpadly. Že já blbá na něj brala u prvního mimča ohledy ;o)

S.