Re: Zuzce

Ahoj Jano, sleduju tuhle diskusi zatím jen jako divák, ale k tématu dávat-nedávat mám nutkání se vyjádřit. Já jsem od prvního dne manželství zastávala názor, že "mladí",mají žít zásadně z toho, co si sami vydělají, i za cenu hodně skromného života, bez ohledu na to jestli jsou jejich rodiče třeba milionáři.
Narazila jsem na typ přehodné a přeobětavé tchyně (několik let jsme bydleli společně)a mockrát jsem měla chuť skočit z okna. Pořád chtěla pomáhat, dávat, něco nám nebo našim dětem kupovat, i když sama moc nazbyt neměla. Myslím,že napůl to byla upřímná snaha pomoci, napůl touha holedbat se před kamárádkami, co všechno pro ty mladé dělá...Bylo to ještě za totáče a tehdy to tak trochu patřilo k dobrému tónu, cpát do dospělých dětí a pak si na to stěžovat...Byla jsem z toho nešťastná, ale neměla jsem tenkrát odvahu říci svůj názor otevřeně, a tak jsem si tchyni znepřátelila tím, že jsem dary přijímala, ale neprojevovala jsem dostatečný vděk a jásot.
Například:"Koupila jšem vám mašo na něděli,máš jadošt?" "Jo, mám, děkuju " vytlačila jsem ze sebe se sebezapřením, a přitom jsem si myslela, že by mi mnohem víc chutnaly brambory na loupačku za své, než řízky od maminky...Ach jo, možná jsem divná, hloupá, nevděčná. Tanečky kolem vnucované pomoci s domácností a dětmi by zabraly další dvě stránky.
Ale co jsem vlastně chtěla říct- já si upřímně myslím, že pro manželství nebo vztah dvou lidí, kteří spolu chtějí žít, je velice zdravé a prospěšné, když se musejí a chtějí spoléhat na vlastní síly, jeden na druhého, a ne na maminku za prdelkou.Právě překonávání mírné nouze a starostí, společné šetření na zařízení bytu a podobně vztah stmelují a posilují, když za něco stojí. Když nestojí, žádná škoda.
Další věc, často je situace taková, že jeden z partnerů má "zazobané" rodinné zázemí, a rodiče teoreticky mohou dávat hodně, druhý je ze skromných poměrů a rodiče ho při nejlepší vůli podporovat nemohou. To je pak bezva střelivo při hádkách a sporech -"Moje rodina nám koupila všechno, ty jsi přišel(šla) s holým zadkem, tak drž klapačku."
Kdepak, děkuju pěkně. Radši padnout na hubu, ale žít za své. Jasně, něco jiného je dárek, opravdu pozornost pro radost, ale to mně úplně stačí knížka, drobný doplněk do bytu, čtvrt kila jahod...