Re: Zuzce

Ahoj holky, občas nakukuju, ale ještě jsem nic nenapsala. Hodně podobná věc, co píše Zuzi se mi právě děje a dost mě to trápí. Nechci psát jako registrovaná, hodně lidí mě tu na rodině zná, tak se nezlobte. :o)

Mě taky skoro-tchýně ignoruje. Naprosto nechápu proč. Chodíme s přítelem celkem dlouho, teď spolu už i bydlíme. Od té doby mě jeho matka ignoruje. Když spolu mluví třeba po telefonu (můj přítel a jeho maminka) tak ona mluví ve smyslu "jak se máš, co děláš, jak jsi se tam porovnal v tom bytě" a on jí odpovídá stylem "máme se dobře, děláme to a to, porovnali jsme se tu celkem dobře". Ona ho zve na návštěvu, ale jen jeho. Těsně před tím, než jsme se odstěhovali jsem byla často u nich a nikdy nic podobného ani nenaznačila, bavila se normálně..

Vůbec nevím co si o tom mám myslet. Přítel říká, že už jí musím znát, že je taková, že si prostě chce cosi "vyvzdorovat". Nevím ale co. S přítelem si o tom povídáme, ví, že mě to trápí (a určitě i jeho, i když to nedává znát), ale nic s tím nenaděláme.

Docela mě zaujalo, co psala Nadia@ - možná je to ten typ, co si pořád stěžuje. Někdy mi to tak totiž připadá. Pořád si musí stěžovat na nepřízeň osudu, ať už se jí děje cokoliv. No a teď jsem asi na řadě já...

Tak když si to tak po sobě čtu, tak jsem si v podstatě odpověděla - nemůžu v tom dělat nic, jen čekat, jak se situace postupně vyvine.