Re: Zuzce

Jano u nás je taky všechno omíláno věčnou vděčností. Prostě bysme jim museli být vděční i za rohlík, který někdy koupí. Tchýně nám stále nutila do bytu věci, které si ona někdy přála mít, ale jí se do bytu nehodí, tak si to musíte koupit vy a nebo já vám to zaplatím. Když jsem řekla NE, tak se ještě urazila a stejně to příště přivezla. Zve nás na oběd, když odmítnem, urazí se, když přijmeme, povídá všude, že nás živí a my za to nejsme dostatečně vděční. Žijeme v jednom baráku a kdybych věděla, jaký budou jednou mezi námi problémy, tak bych radši bydlela pod mostem. Neříkám, že je to každý den. to ne. Někdy je v pohodě a i se s ní člověk nasměje. Jenže na druhou stranu umí i citově vydírat. Na mého manžela chodila vždycky s pláčem a on jí vždycky vyhověl. Ale postupen času zjistil , že jeho maminka není zas až tak dokonalá bytost. Občas holt musí člověk vystřízlivět a sundat růžové brýle. Jeden syn jí odmítá a nadávaá do kra.. a kur.. a nevím ještě čeho všeho a tak se upnula na druhého a nebere, že má taky rodinu(nás) a svůj život. A hlavně že je dospělej.

Já taky nedokážu přijímat věci o kterých jsem předtím řekla, že je nechci. proč nám mají zbytečně ležet někde na půdičce a nebo v jiným pokoji? Ona furt fňuká, že nemá peníze, ale nám cpe kraviny a zbytečnosti. A´t si to kupuje sobě. My o to nestojíme, abysme jí kvůli tomu museli lézt celý život do pr..