Re: Jak si vedete?

My btw. taky hubneme, i když já jsem psychouš a noční jedení a jedení ze stresu je můj klíčový problém.

Ale jsem cca 15-20 kg pod maximem, což je docela fajn. Žena víc jak 20 kg.

Dostal jsem nás oba na obezitologii. A žena nejprve nebyla nadšená z požadavků na změnu jídelníčku, ale brzy jí to chytlo, a dneska už prakticky neužívá normální cukr, většinou nějaké přírodní složitější cukry s nižším GI a energií. (Já jsem zvyklý na svůj sacharin už půl století...).

Jinak po úmrtí tchána na nás spadla část péče o tchýni, což znamená občas jí něco uvařit (nakupujeme od jedné menší firmy hotovky, mají i "diety"), být s ní, něco jí pomoci, ale hlavně ji vozit po doktorech. Což se školkou jde dost obtížně. Navíc má občas nápady, pak obvolá celou rodinu (že jí dají 3000 Kč za fixaci na 3 roky, ale musí se to elektronicky potvrdit). Už při současných cenách by prodělala 6 tisíc... Ale musel někdo (já) přijít, prozkoumat nabídku, spočítat to, všechno elektronicky. ("Tři tisíce na ulici neleží...!" - To oni vědí taky...). Syn (vnuk) ji poslal do ..."předem připravených pozic" na dvě doby... A měl recht. Já pořát se snažím dohnat to, že mne na začátku nepřijali, a než si našli cíl v mých dětech, tak jsem byl "divná partie" jejich dcery. "Nespolehlivej, blázen, jak tě uživí..." (Dobře jako ITík) - Ale bylo to vzájemné moje matinka dost nesnášela manželku... Já mám tchýňku rád, zvláště po zkušenostech s mojí mámou, při každé náavštěvě se obejmeme, políbíme. Protože oni zrovna moc kontaktní nebyli a vlastně po tom toužili, což jsem si hrozně moc uvědomil, když tchán umíral. A oproti dětem (manželka, švára) jsem ji prostě objal a byla moc ráda.

Bohužel těch stresorů je spousta, od práce s poněkud toxickými vztahy v týmu (ne ke mně, ale já to musím sledovat). Přes nalézání a ztráty zaměstnání dětí a jejich manželů, problémy s jejich bydlením až po těhotenství dcery. A zdravotní problémy.

Naposledy jsem si na mandolině uřízl malý kus prstu, když jsem si dělal zdravé čipsy z mrkve do horkovdušné fritézy... Už to zarůstá, ale na chíře v nemocnici jim nepřipadalo zbytečné, že tam jedu. Dokonce mi dali přednost před jinými, možná si chtěli chvilku odpočinout s něčím lehonkým. Krve bylo dost. Ochutnejte našeho řezníka...

Terapeut chce po mně kvalitní čas pro sebe. Má pravdu, ale já to moc neumím. Akorát někdy před pár dny jsem se vydal dotrhat a posbírat pár lepších padavčat z jednoho opuštěného sadu v Praze, který znám proto, že tam bylo ovocebraní... Za svitu mobilu, nějak jsem neodhadl čas odjezdu z práce. Asi kilo jsem posbíral, hlavně do kapes, tašku jsem zapomenul v autě, byl to průzkum bojem pro příští sezónu.