Re: spaní nespaní

Ahoj Petro, občas do této diskuze zabloudím, abych načerpala nové zkušenosti apod. a narazila jsem na tvůj článek. Na začátku listopadu se mi narodil můj vytoužený chlapeček. Již v porodnici prostě odmítal spát v postýlce a tak jsme prostě od začátku spali spolu v posteli. Také mi sestřičky říkali, že ho mám nechat vybrečet, že postýlka je k tomu, aby se tam naučil spát apod. Vyprdla jsem se na ně. Potřebovala jsem se po porodu dát dohromady a tak spal se mnou. Pátý den nás pustili z porodnice, já přišla domů a přestala jsem to zvládat. V postýlce mi opět sám neusnul, v koši na kolečkách také ne, byla jsem zoufalá z toho jak jsem neschopná. Do svých 6 týdnů mi spal jedině na břiše a já jsem se alespoň ty 2 - 3 hodiny dokázala vyspat. Víš cítila jsem se také jako hrozná matka, že to nezvládám, vždyť jiným přece děti usínají sami v postýlkách apod., k tomu jsem se kolikrát rozbrečela zoufalstvím, bylo toho na mě zkrátka moc. Doktoři tomu říkají poporodní blues. Pak se to začalo trochu měnit. Už nechtěl spát na bříšku a tak jsem si ho dala vedle sebe. Je pravda, že já částečně kojím a dokrmuji nutrilonem Omneo (ten je pro citlivá bříška), a tak většinou usínal u prsa. Když jsem u něj ležela, dokázal spát i přes den 2 - 3 hodiny a já jsem se alespoň také trochu vyspala. Také jsem měla ze začátku špatný pocit, že to tak je (příbuzní mi to také pořád připomínali, nech ho vyřvat, jseš jeho otrok apod.), že nedokáže usnout sám. Pak jsem si řekla, co bych si z toho dělala hlavu, jednou se to naučí a pokud ne, budu řešit později. Prostě mi nyní spí celou noc, pokud ho něco nebolí, do ložnice jsme místo postýlky přidali jednu válendu, aby jsme se nemačkali, a usíná buď u prsa nebo u flašky. Ať si každý říká, co chce. Domácnost také počká, jestli neutřeš prach 3 - 4 dny, nebo něco jiného, jestli se to někomu nelíbí, tak ať ti to uklidí. Nenechávám malého brečet (nemám na to nervy), prostě ho pochovám, když chce, povídáme si, zpívám mu, jsem pořád sním, věnuju se mu a myslím, že ho tím nerozmazluju. Vždyť ten maličký tvoreček potřebuje cítit tebe, tvoje tělo, slyšet tvůj hlas, tlukot tvého srdce, vědět, že je s tebou, aby neměl strach. Na všechno se vyprdni, věnuj se prckovi a sama sobě. Když nebudeš mít náladu a budeš unavená, kdo ti brání, aby jsi celý den lenošila s prckem v posteli. Jídlo si tvůj partner může také udělat sám a pro tebe také, má přece také ruce, tak o co jde. Držím palečky, ať se to všechno brzy spraví a bude líp. Odpočívej, chovej malou, užívej si jí.