Re: Svěřují se vám puberťáci?

nejstarší dcera mi vždycky říkala "podstatné" věci, nikdy moc nesdílela pocity, ale to je prostě povahou, ona je taková "zemitá" a "racionální" a nějaké nimrání se v sobě nemá moc ráda myslím, že všechno podstatné mi řekla, co se týče alkoholu, byl u nás vždycky dost benevolentní přístup, od nějakých 15 jsem razila heslo, že jí raději koupím frisco nebo ovocné pivo, než aby si tajně kupovala něco ve večerce (případně lahev vína na víkendovou akci) kouření jí nikdy nelákalo, drogy taky ne, zkusila párkrát pár tahů z trávy, ale nijak ji to neoslovilo první sex jen oznámila, na prášcích jsme se domluvily už předtím, platíme je dodnes my (za mne jsou to rozumně vynaložené peníze )
syn sděloval ledacos, podle nálady, na přímý dotaz všechno (nerad lže, takže tam kde se kroutí a nechce odpovídat, víme, že máme tušit nějakou nepravost) - paradoxně je to on, kdo spadl do problémů s drogami (dost dlouho tím opovrhoval, nakonec odříkaného chleba...) jakmile ale prasklo, že kouří, s úlevou přiznal všechno...
nejmladší dcera je pekelná tajnůstkářka, co naštěstí neudrží (ani vlastní) tajemství svěřuje se vždycky se zpožděním, opatrně, dost často s tím, že čeká, jestli bude mít průšvih nebo ne... a když si není jistá, svěří se nejdřív sestře a pak teprve mně - a ideálně když jedeme spolu ráno do školy samy - to bývají nejlepší chvíle k hovorům

jinak ani jedno z dětí si nikdy nevymiňovalo "neříkej to tátovi", vědí, že podstatné mu řeknu, nepodstatné někdy jo a někdy ne, filtruju to sama a předávám hlavně v patřičných chvílích