Re: Sofie Krajníková je doma!!!
Moji bratři, po těžkém porodu, na poslední chvíli císař jen s částečným umrtvením , oba vč. matky přežili porod jen o minuty. V 70. letech, bez pomoci, podpory zdravotnictví, školek, škol. Když je nechala mamka vyšetřit v psychologické poradně v předškolním věku, nesměly výsledky přijít do jejích rukou, jen škole, takže bojovala naslepo. oba ADHD, velmi živí, těžko korigovatelní. Vylézt na okno v 3. patře paneláku zvenčí( myslím jako prolézt ven a stát zvenku na "římse " ) byl běžný kousek jednoho z mých bratříčků, zatímco lidé zírali zezdola
) dnes by asi naši byli v tv, nebo by je stíhal ospod. Tehdy ale nebyla žádná podpora pro takové děti ( ročník 1973 ), jen kecy doktorky, že jsou podvyživení a zanedbaní ( po předčasném porodu strávili x měsíců v kojeňáku - neměli ani polykací reflex ). Nebyly žádné školky ani školy pro takové děti, ani porada od lékařů, a mladí rodiče, 23 let, s jedním batoletem, nevěděli, co a jak. Navíc otec stavař jezdil domů jen na víkendy. Neustálé problémy ve škole, nespočet úrazů, od pořezání, po proskočení skleněnou výplní dveří panelák... Jeden z bratrů navíc už od batolecích let z nemocnice při hospitalizaci ( tehdy samozřejmě bez rodičů ) nejen po úrazech ale i při dušení při laryngitidě po x dnech vždy utíkal a byl chycen lidmi až na ulici v pyžamku. Opakovaně , hospitalizace mu zjevně neseděla a utíkal okny za maminkou. Mně samotnou bratři nejen připravili o pozornost rodičů ( zbytné klidné batole ), ale i opařili celé nohy např, jizvy ještě v pubertě.
Situace se nějak uklidnila až kolem jejich cca 10 roku.
Odpovědět