26.6.2021 17:57:00 Analfabeta
Re: Sofie Krajníková je doma!!!
"Nejraději jsem měla ty, kteří si se mnou nejvíce povídali, nejvíce respektovali, jaká jsem a nejvíce jsem v jejich společnosti cítila pohodu." - tak takový lidi jsem moc ráda neměla. Samý kecy a kde nic, tu nic, kolikrát si pomalu nedokázali uvařit ani čaj. Já jsem teda ocenila jak technickou péči, čili uklizeno, rozumně uvařeno, vypráno, tak i třeba ten pokec. U nás se teda docela hodně makalo. Ono taky stavět svépomocí nebyla žádná sranda. Tudíž nějaké popovídání nebo karty, jo, bylo to taky, ale my jsme třeba oceňovali, když jsme byli s rodiči a přitom se třeba pracovalo. Nijak jsem to nebrala jako újmu, naopak, byla to příležitost být s rodičem, něco dělat a přitom si taky povídat. Zatímco tady čtu, že s dítětem je třeba si hrát nebo dělat zájmovou činnost, ale nikde nevidím, že by dítko s rodičem taky pracovalo. Jo. jasně, bez dítěte to mám rychleji, ale kdy, kde a od koho se má dítě různé práce naučit? Jen ve škole o pracovkách?
Krom toho jsem si cenila lidí, co měli nějaké koníčky. Ten pěstoval citrusy a kdyby zasadil nohu od stolu, tak by snad taky vyrašila, jiný se zhlédnul v kynologii a cvičil psy, onen měl hezkou zahrádku, některé ženské nádherně pletly nebo vyšívaly, je spousta ženských, které umí překrásné dorty. Popovídání si o jejich koníčkách bylo lepší, než nějaký bezobsažný kecy o tom, jak se kdo cítí. Podobný kecy se vedly leda tak v hospodě u píva.
Odpovědět