Re: Velké množství domácích úkolů - 2. třída

Fed,

já považuju čtení za volnočasovou aktivitu na jedné straně, a jako zdroj informací na druhé straně. Pro obojí je nutné, aby dítě nemělo ke čtení nechuť. A jakmile se ze čtení udělá povinnost, tak ta chuť prostě mizí. U dětí, které čtení baví, je to srovnatelné s dětmi, které baví matika. Úkol jim nevadí, ale neznám žádné, i když výjimky asi budou, které by si počítalo mimo školu jen pro zábavu. Obzvlášť v dnešním světě, kdy zdrojů zábavy je tolik. Takže já mám z povinného čtení každý den osypky. Ostatně, nejstarší holka kvůli zavedení téhle povinnosti v páté třídě přestala úplně číst, přitom do té doby četla pořád. Na gymplu čte jen to povinné, ale málokdy to čte celé, a i když ji to většinou baví, tak to dávno nebere jako zábavu . Ostatní holky, které nikdy ke čtení netíhly, tak povinné čtení je ještě víc zatvrdilo, a knížku nevezmou do ruky ani pod hrozbou trestu. A raději nebudu psát, jakým způsobem řeší čtenářský deník .

Já svoje žáčky do žádných čtenářských deníků nenutím. V první třídě tedy čtení za domácí úkol dostávali, ze začátku jsem jim vytvářela čtecí listy, abych předešla naučení se slabikáře nazpaměť. Potom už jsem jim jen říkala a rodičům psala, když bylo potřeba se čtení víc věnovat.
V druhé třídě jsem nasadila dobrovolné čtenářské karty, list, kam si stručně (asi na 5 řádků) mohli napsat, o čem knížka byla, autora, nejlepší postavu a nejlepší kapitolu. Neřešila jsem, kolik toho kdo přečetl. Ve škole jsme četli společně, opět jsem dávala zpětnou vazbu, že mají třeba doma číst víc, rodičům jsem případně dala podrobnější informace, ale pořád platilo, že čteme pro zábavu a rozhodující je, že nás to baví a víme o čem čteme. Navíc Lili a Vili má skvělé pracovní sešity na rozvoj kritického čtení, takže loni jsme začali a letos pokračujeme v rozvíjení čtenářských dovedností a je naprosto úžasné sledovat, jak je to baví. A o čtení nahlas se vysloveně rvou (mám losovátka, takže losuju, rvačky jsou zbytečné ), i když někteří ještě nečtou zcela plynule. Ale i ti už jsou schopní zvládnout tu práci s textem.
Kromě těch pracovních čítanek čteme ještě společně knížku, což je na jednu stranu nuda v tom, že každý čte pár vět, na druhou stranu se ale při tom učí poslouchat ty druhé a vnímat cizí čtení, což také mnoho z nich neumělo. No a na to čtení pak navážeme ty dovednosti, co se učíme v pracovní čítance. Dělají slušné pokroky.
Přínos klasického čtenářského deníku, kdy dítě na dvou stránkách sešitu převypráví (většinou s velkou dopomocí rodičů) obsah knihy, jak je běžné na prvním stupni, nevidím prakticky žádný.