libik,
díky, ale fakt se netrápím a druhá Hepnarová nejsem.
A kdybych se snažila někomu ubližovat nebo si na něho vymejšlet, tak bych si nějaký to navezeníčko asi i zasloužila, ale jediný (podle mě teda), čeho jsem se dopustila, bylo, že jsem naznačila, že Valkýru ani Kroniku nevnímám jako nevinné oběti okolností, ale jako dosti aktivní spolutvůrce svého osudu.
A přitom jsem vycházela z toho, co ony samy tu o sobě píšou, ne co si myslím, že se jim eventuálně mohlo stát. Nemyslím si, že bych je jakkoli urážela, jen se domnívám, že pokud nezmění něco na svém VLASTNÍM postoji, tak nemohou čekat, že se změní okolí, na které si tolik stěžují.
A v neposlední řadě se nemohu ubránit srovnání - Valkýra měla v podstatě skoro všechny karty v životě rozdaný příznivě - narodila se do úplný rodiny (sice s problémama, ale všude je něco), byla premiantka, hezká, od rodiny dostala barák, v životě nemusela řešit žádnej zásadní problém typu nemoc vlastní nebo někoho blízkýho, péče o vlastního nemocnýho... (tady pravda trochu spekuluju, ale nikdy o ničem takovým nepsala). Přesto je skoro každý její slovo stížnost, skoro cokoli řekne pozitivního, má nějaký "ale", nikdo v celým životě ji nemá rád, o nikom neřekne nic hezkýho, aniž by po tom aspoň následovalo nějaký "ale", stěžuje si, že ji lidi neustále sledujou a kritizujou, ale já vidím, jak svoje okolí neustále sleduje a kritizuje ONA.
Nemohu to nesrovnávat třeba s Tebou (promiň), která jsi nedávno řešila věc zcela zásadní a úplně jinýho kalibru, ale byla jsi ohledně toho daleko cudnější či jak to vyjádřit, než bys měla "nárok být".
Nechám už Valkýru, aby to nebylo "o nás bez nás" a ať jí nezní v uších, ale připadá mi, že kdyby se to bralo podle míry sebelítosti, tak by se dalo říct, že ona a Kronika jsou na tom podstatně hůř než třeba Ty