Re: otec nemá zájem o dítě

Co se na to podívat trochu jinak - je dobře, že se (konečně) jasně ukázalo, jak to je. Bolí to, ale lepší je otevřená akutní rána, která se může relativně rychle zahojit, než když něco chronicky hnisá někde hluboko, bolí to taky, možná méně, ale déle (možná navždycky). Zažila jsem něco podobného, ale nejen že jsem nedostala jednoznačnou odpověď, ona nahlas nepadla ani ta otázka - s kým budu. Moji rodiče se hádali, doma bylo napětí, s oběma bylo snazší pořízení, když byli zvlášť, a já jsem si od malička přála, aby se rozvedli, a aby si mě vzal taťka. Taťka se odstěhoval, ale mě se nikdo nezeptal, s kým chci být. Oficiální rozvod proběhl, až za několik let, když jsem byla téměř plnoletá, měla jsem před maturitou, ani tehdy se mě ani pro forma nezeptali. Takže o mě nestál. A nebo i stál, ale třeba mu mamka řekla, že děti rozhodně nedostane, že důvody rozvodu jsou objektivně na jeho straně, takže soudce by stejně přiřkl "děti" (ségra už byla dospělá) jí. Myslím si, že soudce by přihlížel k přání dospívajícího dítěte (pokud by o ně měli oba rodiče zájem). Ale nevím, fakt nevím, je mi 36 a doteď jsem o tom s rodiči nemluvila. Rozumově a vědomě jim odpouštím všechna příkoří, kterých se na mě kdy dopustili (a prosím je o totéž :), ale jak přesně se co rozlezlo po podvědomí a jakou to tam napáchalo paseku, je těžké posoudit, natožpak napravit. Takže ve tvém případě bych vítala, že se to díky výběru školy explicitně rozseklo