13.10.2015 10:12:27 Liliana
Re: Co s nezvladatelným synem /11 let/
Já bych se podepsala přesně pod to co píše Líza.
Že se dítě "vymezuje", tj. odmlouvá a odfrkuje je v 11 letech spíš normální, holt prepuberta, a že to dělá vůči rodiči který je s ním nejvíc, je taky zcela normální. Děti si to hlavně v počátku puberty "zkouší" na rodiči kde jsou si jisti bezvýhradným přijetím.
A taky myslím že na otce ještě dojde, ono to někdy pak bývá o to horší, když v pubertě na sebe narazí dvě "palice". A vůči "přísnému" rodiči ta vzpoura bývá o to divočejší.
Nijak nechci zlehčovat super vztah k otci, ale nenapsala jsi nic víc - co to tedy znamená? Jen že mu neodmlouvá, netroufne si ? Já tedy nevím zda právě toto je známka super vztahu.
A taky bych varovala s přístupem "odezdikezdi". To je dost těžké jak pro rodiče, udržet si nějakou kontinuitu, a pak pro děti, kde to může být matoucí, a taky vyvolávat žárlivost.
A taky nevím co přesně myslím tím "přísným rodičem". Já si tedy nemyslím že přísný rodič a rodič dávající mantinely je jedno a totéž, ono ani jedno nepodmiňuje druhé. Asi by sis měla ujasnit jaký chceš být rodič a najít vlastní cestu, ne kopírovat manžela, či někoho jiného.
Jednak ani nemyslím, že je na škodu když každý rodič je k dětem trochu jiný, to je navíc spíš nejčastější model, protože dva lidé nejsou nikdy stejní. Ale je potřeba táhnout ve výchově za jeden provaz, podržet se, nepodkopávat autoritu, to ano.
A mantinely samozřejmě potřeba jsou, ale spíš bych řekla že jsou podmíněny důsledností, ne přísností. V 11 letech není rozhodně pozdě je nastavit.
Odpovědět