Re: Lidi, co se pořád bojí, co si myslí ostatní

Placko, nepíšeš o mé matce? To je totiž přesně ono.
A není to věkem, máma je taková celý život, je taková i teta, ale ta méně, máma jako prvorozená to schytala nejvíc. Je to výchovou, ještě hůř, pokud to dopadne na úrodný terén (např. vrozená vyšší úzkostnost). Přenáší se to přes generace, dokud se někdo nevzepře. Mně to jako dítěti dělalo obrovské problémy, máma se nikdy nikomu nepostavila, radši sobě (i mně) nechala ubližovat, každé, i pochybné autoritě, všecko odkývala a pak nevěděla, co si má počít. Dodnes mi podobný přístup, co jsem zažívala během dětství, dělá potíže a musím s tím vědomě bojovat.
Pokud se tomu dokážeš vzepřít, je to dobře. Neříkám, že je lepší být kverulant, co si všude na všechno stěžuje a neustále prosazuje svoje práva, ale vocaď pocaď.