Jak najít řešení a nikomu neublížit - úvahy

Byli jednou dva lidé - Adam(21) a Eva (20). Protože čekali dítě, vzali se a přestěhovali k Eviným rodičům. Bohužel, Eva dítě potratila, ale protože děti milovala a vždycky jich chtěla co nejvíc, okamžitě tu byl další úspěšný pokus. V roce 1992 se manželům narodil krásný zdravý chlapeček - Honzík. A tím končí hezký příběh.
Adam miloval Evu i Honzíka, ale byl moc mladý (a hloupý?) na to, aby si uvědomil, že má najednou hodně nových povinností. A tak sice rodinu živil a ze synka se radoval, ale jinak se dál neome-zeně věnoval svým koníčkům (sport) a přátelům (posezení po zápasech, soustředění apod.). No a Eva neměla trpělivost Adama "předě-lávat", takže si za něj urychleně našla náhradu - Petra. To už Adam zjistil, že jde do tuhého a své záliby zredukoval, ovšem Evě se nový ctitel zalíbil natolik, že už o Adama nestála a tak se s ním (po nechutných scénách a sem tam i nějaké facce) rozvedla.
Eva získala vlastní byt, nastou-pila do práce, stará se o Honzíka a s péčí o něj a o domácnost jí vypomáhají rodiče a Petr.
Adam se po třech letech od rozvodu znovu oženil a "seká latinu".
A Honzík?
Po tři roky celkem bez problémů navštěvoval svého otce a jeho příbuzné, choval se mile a bezstarostně. Pak do jeho života vstoupila další osoba - Adamova nová manželka Jana a i s ní se kamarádil. Jenže to kamarádění netrvalo příliš dlouho. Najednou se Adama a Jana od Evy dozvěděli, že syn po návštěvách u nich zlobí, brečí nebo se vzteká a že k nim chodit nechce a nebude.
Pokud byl Honzík sám s Janou a Adamem, hrál si, byl rozsemátý a bezstarostný. Když byl s nimi v přítomnosti matky, pak nekomu-nikoval, jen se držel u mámy. Když Adam nebo Jana Honzíkovi volali, že ho chtějí vidět, pak byla obvyklá odpověď: "Nechci, nemůžu, jedeme na chatu, na výlet, přijde náv-štěva..." A tak Adam viděl syna jenom v přítomnosti Evy, když mu předával dárky k Vánocům, svátku, narozeninám...
Adamovi se po synovi stýskalo, a tak zažádal soud o prošetření situace, ev. o Honzíkovo vyšetření u psychologa, tak aby se vědělo, zda je pro syna skutečně tak deprimující se s Adamam setkávat. Bohužel, soud byl natolik nepří-jemný, zdlouhavý a finančně náročný, že Adam nevydržel a svoji žádost stáhnul, s tím, že se pokusí ještě jednou se s Evou domluvit na nějakém řešení.
A teď se zkusme vžít do uvažování jednotlivých účastníků tohoto příběhu:
Eva - mám svého Honzíka, s Petrem čekám další dítě, Petr se o nás stará jako o vlastní a co na tom, že je ženatý a má doma dvě dcery? Koneckonců, teď už budeme úplná rodina a Petrovo dcery když tak můžou bydlet taky u nás. Na Honzíka mi Adam platí, takže nějak se uživíme a já budu mít kolem sebe kupu dětí, tak, jak jsem si vždycky přála. Jenom ten Adam kdyby pořád neotravoval, mohli bychom být všichni šťastní.... Honzík Petra miluje, já miluju Petra, všechno je v pořádku.

Adam - mám dítě, které vůbec nevidím a nevím, jestli o mě stojí nebo ne. Nevím, jestli mu ubližu-ju, když ho chci vidět, ale taky nevím, jestli bych mu neublížil, kdybych ho ignoroval. Ta nejistota je hrozná, co je lepší pro Honzíka a co pro mě? A co pro mojí manžel-ku? Honzíka má ráda a dobře spolu vychází, ale co až budeme mít vlastní děti? A můžeme vůbec mít vlastní děti, když není dořešená situace s Honzíkem? Mám věřit Evinu tvrzení, že Honzík má proti mě averzi nebo mám spoléhat na to, že když byl s námi, tak to byla pohoda? Co mám vlastně dělat a mám něco dělat, nebo zkusit mrtvého brouka a ono se to samo vyřeší, až bude Honzík starší? No jo, jenže to na mě zatím zapomene. A co kdyby se Evě něco stalo, kdo se o Honzíka postará? Petr?

Jana - za každou cenu se to musí nějak vyřešit, a to dřív, než se zblázním já a všichni okolo. Honzík je bezva kluk, ale těch problémů s ním! Vidět ho v klidu nemůžeme, když ho někdy vidíme, je z toho jenom další malér, nevím, jestli nám Eva lže nebo ne, vlastně pořád jenom vyhazujeme peníze za dítě, které nás už ani nezná. Buď se to rychle urovná a budeme Honzíka pravidelně dostávat nebo ať se to nějak ukončí. Ideální by bylo, kdyby Petr Honzíka osvojil. Adam by se s tím časem vyrovnal, zlepšila by se naše finanční situace (alimenty nejsou maličkost) a konečně bychom si snad v klidu pořídili vlastní děti. Eva by měla Honzíka jenom pro sebe a my bychom konečně taky měli klid. No jo, jenže alimentů se Eva nevzdá, to nám radši bude každý týden opakovat ty nesmysly o Adamově špatném vlivu na kluka. A může vlastně ženatý chlap osvojit dítě? Sice s ním v podstatě tráví většinu času, ale oficielně bydlí se svou manželkou a dětmi, to mu žádný soud neuzná. Já se z toho asi brzo zblázním, co je vlastně lepší? A pro koho?

Co poradíte, máte nějaké zkušenosti?

Děkuji - Irena (Jana)