Re: TP, ZTP a těhotné v MHD

nikdy nikdo nevidí do jiného člověka... proto se mi zdá nesmyslné chtít, aby mi někdo pomohl, pustil mne sednout nebo pro mne něco udělal, pokud o to nepožádám. Jasně že bylo milé, když mne v těhotenství někdo pustil sednout sám od sebe, ale stejně tak by mi bylo nepříjemné, kdyby mi místo nabídl někdo ve chvíli, kdy jsem už po porodu měla jen vystouplé břicho... proto zastávám názor, že pokud chci pustit sednout nebo pomoci s kočárkem, prostě slušně požádám... a asi žiju v úplně jiném světě, ale v 99,9% mi oslovený vyhoví, dost často s úsměvem... a stejně tak to předpokládám i od ostatních... samozřejmě pokud nastupuje stařenka, co se sotva vysouká do tramvaje, nabídnu jí místo sama, ale abych kvůli tomu pročesávala pohledem všechny přistupující, se zdá ujeté... vůbec si nějak myslím, že i v životě pokud něco chci, mám si o to požádat a nečekat, až se někdo dovtípí...