Re: TP, ZTP a těhotné v MHD

Rozumím a souhlasím.
Kdysi jsem měla nohu v sáře od kotníku po vršek stehna. Ale v kalhotách sádra vidět nebyla. Jednou mě pán slušně požádal, jestli bych ho nemohla pusti, že má zlomenou ruku a nemůže se držet. Tak jsem se omluvila, pohklepala přes kalhoty na sádru, usmáli jsme se oba a bylo.
Na druhou stranu cestou ze sundání sádry, tj. stav, kdy se mi nejhůř stálo, noha byla úplně "gumová". Přišla ženská, za ní v závěsu manžel a začala slovy: "Snad pustíte manžela sednout, má po operaci." Ten chudák na mě vrhl významný pohled "Tohle jsem si bohužel vzal. Omlouvám se." Tak jsem vyskočila a jednu zastávku visela na tyči. Pak vystoupili. Bába mě tak vyvedla z míry, že jsem jí nedokázala říct, že potřebuju sedět taky.
Pak jsem po další operaci vyfasovala podpažní berle. Takže vidět to na mě bylo. A jela jsem do školy. Nastoupila jsem do skoro plné, ale podařilo se mi stát u svislé tyče. Pode mnou seděl podnikatel (tehdy stejnokroj vínové sako, kufřík, černé kalhoty, bílé ponožky, mokasíny) a študoval nějaký ekonomický plátek. Když si všiml, že se na tyč vedle něj něco pověsilo, tak si me pečlivě prohlídl odspodu nahoru a zpátky (i s berlema) a pokračoval ve čtení. Další zastávku mi důchodkyně z druhé strany hlásila "Já už budu vystupovat, pojďte sem, než vám sem někdo sedne!" Moje blbost, líná huba a tak. Ale říkala jsem si, že když to vidí a nepustí, tak ani nemá smysl žádat.