Re: Právo na život a důstojný odchod z něj

Já bych jen chtěla trošku uvést na pravou míru ty peníze "na dožívání". Jestliže ta dívka měla nejvyšší stupeň příspěvku na péči, tak matka bude něco dostávat. A když jí umístí do nějakého soukromého zařízení, dá se předpokládat, že za to tam budou chtít zaplatit. Ale matka bude "jen" doplácet. Příspěvek na péči není matky, ale dcery a ta ho dává tomu, kdo se stará. Důchod taky není matky, ale dcery. Takže z těchto peněz by se mělo zařízení platit. Jestliže to nestačí, tak se doplácí. Já vím, že to tady u nás není ideální, ale zdaleka ne nejhorší. Je pak zbytečný to dělat ještě horší tím, že vlastně všechno bude platit matka. Hrozný je už to, že sehnat nějaké zařízení, je obrovský problém. My hledali ve středních čechách a měli jsme štěstí. Ale moje blízká osoba byla ještě komunikativní a pohyblivá. Hledali jsme proto zařízení, kde by to vypadalo co nejcivilněji a byla možnost pobytu venku. Pro ležící pacienty ve vegetativním stavu, je toho, jak jsem zjistila poměrně dost a s důchodem a PnP, na takové lůžko pacient "dosáhne".

Dlouhé roky jsem věděla, že jednou nastane nutnost blízkou osobu o kterou jsem se starala, umístit do takového nějakého zařízení. Šetřila jsem jí příspěvek na péči a hospodařila jí jen z důchodu. Ušetřené peníze jsme použili na doplatek péče v sanatoriu, kde dožila. V průběhu let byla několikrát hospitalizována v nemocnici, a to pak PnP šel, po dobu pobytu, té nemocnici. Já myslím, že je to tak v pořádku. Je to příspěvek na péči a oni v tu dobu pečovali.

Držím palce, aby se pro dívku našlo důstojné prostředí, vyhovující jejím finančním možnostem