Diskuze : Zdraví : Lékaři a zdravotnická zařízení - ostatní

Velmi Vás zdravím,

ano, díky Bohu jsou tady někteří vyvolení s léčitelským darem.

Ráda bych se s Vámi podělila o zkušenost, kterou mám s léčitelem paní Martinou Astragal.
Martinu Astragal jsem poznala v roce 2013 ještě když jsem studovala na vysoké škole, a mohla bych o ní dokonce napsat knihu, jak moc mně a mé rodině pomohla a pomáhá i teď.
Před několika lety jsem s ní řešila kostní výrustek na klíční kosti, kde mi pan doktor řekl, že by bylo vhodné ho vyoperovat. V té době jsem měla malinké dítě a do žádné operace, či zákroku jsem v té době nechtěla, pokud by mě můj zdravotní stav neohrožoval na životě. To bych samozřejmě neváhala a na operaci šla. Ozvala jsem se paní Martině s žádostí o pomoc o léčbu tohoto kostního výrustku, aby se mi velikostně zmenšil, protože mě omezoval při určitých pohybech. A podařilo se! Léčily jsme ho cca 2-3 měsíce a výrůstek se mi zmenšil tak, že mě to neomezuje a na žádnou operaci tak nemusím. Výrustek mám o mnoho menší, a díky Bohu mě neomezuje při běžném fungování (úklid, zvedání předmětů). Nejednou mi pomohla při akutních problémech zad, na které trpím od svých 16 let. S doktory tento problém řeším, dle jejich doporučení mám cvičit, a také cvičím. Někdy se stane, že mě záda chytnou natolik, že nedokáži skoro vylézt z postele a mé děti do školy a školky zaváží kamarádka. Obrátila jsem se na paní Martinu Astragal o akutní léčení zad. Paní Martina mi pomohla, záda poléčila a během dvou dní jsem mohla znovu fungovat. Děkovala jsem Bohu, protože to byl pro mě naprostý Zázrak.
Ze srdce děkuji paní Martině Astragal, že tu je a že nám pomáhá ❤️. A to je špetka z těch několika věcí, se kterými mně pomohla. Sleduji ji na jejím Youtube kanálu, kde má živá vysílání youtube.com/@AstragalMartina, a nebo na stránkách www.astragal.cz.

Tchán byl takhle v zařízení 14 dní, pak převoz domů a postupně ho rozchodila tchyně -s chodítkem. Sám si bohužel nesedne. Úroveň demence nejsem schopná posoudit, v rodině se o tom nemluví, protože je to pro tchyni hanba. Bohužel tchán panikaří, když je doma sám. Snažíme se tchyni pomoct, jak to jen jde, bohužel ona lidi zvenku na výpomoc odmítá (jen chodí někdo vyměňovat cévku. Už to takhle je několik let a je to docela nápor na všechny, tchána je třeba mýt, na záchod to většinou nestihne...
Domácí fyzioterapii tchán měl a čekal o d toho zázrak který se nekonal a teď ji již nechtějí, stydí se, že je na plenách...

Tak to je zajímavé. Možná je to na dotaz na vedení nemocnice? Proč na jednom oddělení to možné je a na druhém ne? Napadá mě, že na ortopedii mají na starosti takových pacientů míň, zatímco na LDN by potřebovali s pomocí skoro všichni? Nevím.

Ano je tam jen do doby, kdy se zařídí domácí péče.
Jenže proč se neozvat a netrvat na pravidlech, která jsou závazná. Proč brání návštěvám rodiny, vždyť by s péči o seniora pomohli. Na ortopedii mi ukázali jak ho posazovat, jak do voziku, mohla jsem být i u rehabilitace.
Třeba mě úplně zarazila věc, kdy ho na ortopedii vozili na velkou na záchod , kdy sxmalou dopomoci sedl na vozík a v ldn mubdaji plenu do které on potřebu dělat nechce, protože to bere jako nedůstojné. A mmch je s vozenim ba záchod méně práce než když to má v pleneě.

Ano, i pro mě je to noční můra.

Mám tedy vzpomínky z doby před více než 15 lety a bez přivazování, protože seniorka nebyla schopna chodit stejně, takže nehrozilo, že někam uteče.

Matku sestřenky po náhlém zhoršení stavu po covidu před pár lety odtamtud radši převezli na psychiatrii a potom domů.

Otec klienta byl ve stejném zařízení, ale ten mohl zaplatit nadstandard - byli na pokoji jen 2 a měli péči fakt dobrou - tj. to je zjevně jedno řešení - peníze...

Jinak je to asi většinově utrpení. Není-li nutnost akutní léčby (proto asi převoz na LDN) a je-li možnost vzít domů, tak vzít domů. cvičení a rehabilitace se dají i z domova.