Re: Puberta před 100 lety

Mezi přechodovými rituály jsou samozřejmě velmi významné ty, které souvisejí s pubertou, přechod do dospělosti je v některých rituálech dokonce tak zdůrazněn, že dotyčný přijímá novou identitu nebo dokonce "umírá" a "rodí se znovu".

Quinceaňera je především ta dívka, v překladu "patnáctiletá", jinak je to fiesta de quince aňos, fiesta de quinceaňera. Označení celého rituálu jako quinceaňera není přesné.

Je to na naše poměry naprosto bombastická oslava srovnatelná s našimi hodně velkými svatbami, je určena pouze pro dívky, chlapci v LatAm podobný iniciační obřad nemají. Sice je samozřejmě určen pro dotyčnou dívku, ale v podstatě jde o jakousi reklamu na její rodinu, dokonce bych řekla, že je často určitým ekvivalentem severoamerického "potlach", kdy šlo o ohromení a zahanbení ostatních tím, že pořádající utratil a zlikvidoval obrovské množství prostředků.

Fiesta de quinceaňera se zdaleka nepořádá pro všechny dívky, pokud rodina nemá dosta prostředků, raději tuto oslavu nepořádá, než aby se říkalo, že nebyla nic moc. Nejlevnější Fiesta de quinceaňera, na které jsem kdy byla, stála asi 100.000 Kč, běžná oslava v prostředí střední třídy je tak kolem 200–400.000 Kč. Kdo nemá, často považuje za nutné se raději zadlužit, než by se nechal "zostudit" malou nebo žádnou oslavou. Hodně záleží na lokálních zvyklostech, ale ve venkovském prostředí bývá zvykem bohatě pohostit všechny, kdo přijdou (a může přijít opravdu kdokoli včetně místních ožralů, o které se pak musí postarat rodina, aby něco nevyvedli). Když rodina nemá/nechce utratit tolik peněz, nastupují alternativní metody. Známí z města (už to město je výhoda, nepředpokládá se, že by se měl zúčastnit každý kolemjdoucí) pronajali významný sál v centru hlavního města, pozvali pouze rodinu (ehm, asi 150 lidí), část jídla nechali připravit na venkově a zásadního lesku dodal fiestě známý novinář, který zajistil barevnou celostranu plnou fotografií v místním deníku.

V průběhu oslavy se odráží a symbolicky představuje místní kultura a způsob života třídy, do níž quinceaňera patří. Tento život je mnohem komplikovanější a protkaný mnohem více pravidly, než si tu dokážeme představit. Co se týče zde v diskuzi zmíněné úcty, ta jaksi existuje v celé kultuře v mnohem významnější míře než u nás. Nelze říci, že u nás se dostává méně úcty matkám nebo dětem od rodičů. Dokonce bych řekla, že nejen, že u nás se úcty nedostává celkově, ale že je zde celkem běžné i násilí jako součást jednání mezi lidmi. Náš běžný způsob jednání mezi lidmi je v LatAm často považován za urážlivý.

Nedomnívám se, že by Fiesta de quinceaňera měla až tak zásadní význam v případně méně dramatickém prožívání puberty, je pouze jedním zmnoha prvků, ale uznávám, že pro dívku, která tuto oslavu prožila (a musela se na ni připravit, často pod dozorem odborníků, asi jako na divadelní celovečerní show), jde o jeden z nejzářivějších dní jejího života. Je to den, kdy je za princeznu, je středem celého vesmíru, všichni jsou zde jen pro ni. Tato oslava zároveň vyjadřuje sílu a sepětí celé rodiny, vystupují na ní různí rodinní příslušníci a dávají najevo, že oni jsou zde pro quinceaňeru, a že je pod jejich ochranou.

Co se týče puberty a jejího prý méně dramatického prožívání v různých kulturách, dovoluji si zmínit slavnou práci Margaret Mead "Dospívání na Samoa". Harmonické dospívání dívek na Samoa, o němž psala a dlouhá léta kázala, vyvrátil později Derek Freeman v kine "Vzestup a pád antropologického mýtu". Prokázal, že místní informátoři s Margaret Mead zacházeli jaksi jinak, protože byla žena, takže jí spoustu informací jednoduše zatajili. Naopak odhalil dosti dramatickou pubertu a zároveň to, že se na Samoa zachází dosti odlišně s chlapci a dívkami, s muži a ženami – a podobně samozřejmě i v LatAm.

S podobným přístupem místních, tedy s ochranou před různými informacemi a situacemi s ohledem na to, že jsem žena, jsem se na svém terénním výzkumu setkala také. Nestěžuji si, protože můj předchůdce byl muž, který touto ochranou a informačními deformacemi sice netrpěl, ale rozstříleli mu dům.

Čili fiesta de quince aňos je sice velmi zajímavým a dechberoucím fenoménem, ale spíš bych ji studovala, co se studia kultury a též nerovnosti pohlaví týče, a nehledala bych v ní příčiny případného sladkého prožívání puberty.