Souhlasím, pěkné téma. Další o tom, jak dnes nevhodně zacházíme s dětmi. Nejdřív jim nedovolíme být plně dětmi (nejdřív neustálý tělesný kontakt, potom prožívat vztek, testovat hranice, volně si hrát v podnětném prostředí, být tady a teď, nutíme jim naše dospělé pojetí času...), a potom nevidíme, jak se mění v dospělé (a že se nemohou správně přerodit v dospělé, když nemohli být prve správně dětmi). Jako by puberta, jak ji známe dnes, byla projevem patologie. Připomíná mi to Rebecu Wild, její vývoj organismu zevnitř, který sám od sebe probíhá správně, pokud k tomu má vhodné podmínky a není do něj nevhodně (direktivně) zasahováno, a který probíhá ve fázích, v nichž se potřeby organismu/dítěte/člověka postupně mění, a pokud v některé jeho fázi nejsou uspokojeny, budou se dál hlásit v dalších fázích a budou je narušovat...
Já jsem v pubertě měla fyzické i tvůrčí práce dost, a nejspíš mi to velmi pomáhalo, ono uspokojení z dobře odvedené práce je blahodárné v každém věku. Ale vzdorovala jsem taky, a fest - přirozeně, právě proti direktivnímu a onomu "převrácenému" zacházení mé matky. Vůči otci jsem nevzdorovala, ten mi umožnoval si v sobotu pořádně máknout, k večeru se projet na koni a v neděli odpoledne malovat.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.