Re: Puberta před 100 lety

no, historik nejsem, přesné informace nemám. Ale tipla bych si, že nějak růžové to taky nebylo. Třeba jsem dceři pomáhala vytvořit referát o B. Smetanovi, a ten podle mě vzdor měl a pořádný - škola mu moc nevoněla, vystřídal jich 5 a to jen proto, že tatínek mu teda kryl záda a když synáčka z nějaké školy vylili, tak mu zařídil jinou, a i tak se "bouřil" (nechtě být úředníkem ale muzikantem, nakonec se mu vzdělání samozřejmě hodilo když chtěl být dirigentem, ale v mladické nerozvážnosti školou pohrdal).

S tím zapojením do "práce" respektive nějakého užitečného fungování souhlasím - mít na starosti "jen" studium podle mě není dost, pro puberťáka. I když má třeba koníček kterému se hodně věnuje (což je chvályhodné). Ale takové ty všednodenní starosti a přebírání zodpovědnosti za ně - to je podle mě nutnost, aby si člověk pak sám se sebou poradil v životě. Dospělý má práci (puberťák má studium), dospělý má koníčky (puberťák může mít též), ale dospělý má mít přehled i o těch každodenních detailech, jako že prach sám od sebe nevysublimuje, prádlo se samo nevyskytne čisté ve skříni a jídlo se nezjeví na talíři lusknutím prstů, plus finanční plánování, vytvoření jakéhosi "rozpočtu" a tak. Argumentaci typu "tyhle služby si zaplatím" upřímně nesnáším - i kdyby tomu tak v určitém období bylo (celý život asi těžko), tak pokud člověk nechce být figurka se kterým každý hýbá jak se líbí jim, musí mít o daných věcech přehled, představu, nenechat se opít rohlíkem těmi poskytovateli služeb.