Re: Dobrý táta, špatný manžel

Tylity, je mi moc líto, co prožíváš. Ztráta dítěte je velmi bolestná, nemusí člověk nutně ztratit díte tak, že umře nebo se ztratí jako Anička, takovýhle způsob odcizení je taky ztráta a tobě hrozí, že strávíš zbytek života čekáním, že děti pochopí a změní se, což taky nastat nemusí. A žít celý život s pocitem, že támhle někde žijí mé děti a já je neuvidím, ani svoje vnoučata, nebudu vědet co s nimi je - hrůza. Moc ráda bych ti dala radu, ale sama nevím. Jediné co si myslím že můžeš udělat a měla jsi to asi udělat už dávno je, požádat o pomoc odborníka. Psychologa, možná i psychiatra, protože je to těžký případ a s jeho pomocí donutit děti, aby si ho vyslechli, aby cizí člověk jim to vysvětlil, od tebe to nikdy nevezmou. Snad existuje způsob jak je motivovat k návštěvě, jak je přesvědčit, že by mohli obětovat své "bláznivé" matce trochu času, protože odborník potřebuje konzultaci jejího stavu i s druhou stranou. A tam by se jaksi dozvěděli, že matka má psychické problémy díky povaze jejich otce a jejich postoji.