Re: Syndrom vyhoření v manželství

Ahoj autorko,
cítím s Tebou, mám asi něco dost podobného. O odluku jsem moc stála, ale manžel byl zásadně proti, takže k ní nedošlo. Já jsem smysl viděla zejména v ujasnění si - pro obě strany - k čemu se vzájemně potřebujeme, co by nám event. chybělo. Ale je taky pravda, že já jsem to spíš pojímala jako přípravu na rozvod, byla jsem přesvědčená, že mně by manžel nechyběl a chtěla jsem, aby si on buď ujasnil, že bychom mu chyběli a konečně se probral, nebo aby získal pocit, že je mu samotnému líp a rozvodu se nebránil.

Budiž Ti útěchou, že ani více než půlroční návštěvy poradny nepomohly, a to šlo dle referencí o renomovaného odborníka.

Plácáme se dál pořád stejně, dle mého názoru manžel je skopojený, neb pro něj manželství ani rodina není priorita a základní servis zajišťuju, takže vyrovnat se s tím musím jen já sama. O což se snažím.

Držím palce, ať to nějak rozlouskneš!