Re: Kam až jsme schopné lži zbaštit i s navijákem?

Mám to stejně jako ty, ale myslím si, že dost lidí to tak nemá, první je chemie, pak přesvědčí sami sebe že to ostatní je taky ok a postupně poznávají za opadající zamilovanosti s kým to vůbec jsou. Já vcelku zásadně nevěřím na to, že bych mohla založit na zamilovanosti dlouhodobý vztah, ty delší byly založeny na jiných věcech. Dost se pitvám v tom co mě na tom člověku vlastně přitahuje. Láska se podle mě buduje postupně, lidi jsou však tak komplikovaní, že ani v takovém vztahu často nevydrží. Záruka že to vydrží není po mých zkušenostech vůbec nic S ex-přítelem máme myslím nadstandardní důvěru a i citové pouto, mohli jsme si říct cokoliv, ale nestačí to, protože máme jiné plány do života, takže se snažíme odpoutat, už hodně dlouho. Teď snad potkal někoho kdo by mohl vyhovovat jeho plánům, tak jsem ho odřízla, neberu telefony a jinak nekomunikuju, aby měl možnost jít do toho naplno, je mi sice z toho trochu blbě a jemu taky, ale vím že dělám pro něj to nejlepší co teď můžu. Kriterium nesobecké lásky je, že přeješ tomu druhému aby byl šťastný, ale málokdy se sejde to že to tak mají oba...