| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Zdraví : LMD a hyperaktivita

Díky Vám všem, kteří jste se ozvali do diskuse o dětech s LMD!!!

Milí rodiče dětí s LMD!

Když jsem před týdnem psala svůj příspěvek o synovi s LMD, moc jsem si přála, aby se aspoň někdo ozval. Všem Vám mnohokrát děkuju za Vaše odpovědi, jste opravdu skvělí a moc mi pomáháte! Denně se dívám na stránky Rodina a čtu si, co jste napsali - je pro mne velkým povzbuzením číst, že se potýkáte s tímtéž a že jste na tom dost podobně. Velká část Vašich vyprávění by mohla být i o mém synovi...
Původně jsem chtěla odpovědět každému z Vás zvlášť, ale řadu věcí bych opakovala, proto jsem se rozhodla - asi trochu netradičně - pro jakousi hromadnou odpověď; však jsme stejně všichni "na jedné lodi".

Milá Lenko a milá Vendulo, Vaše starosti ohledně zvládání školy jsou asi bohužel na místě. Záleží na tom, na jakého učitele "natrefíte" - třeba budete mít štěstí...
Jestli můžete, zkuste si před zápisem do příslušné školy sehnat co nejvíc informací od jiných rodičů, od pracovníků z poradny, také si pokud možno běžte samy v klidu pohovořit s budoucími pedagogy - i to Vám hodně napoví.
Dejte přednost kantorům klidným, laskavým, optimisticky založeným, kteří mají rádi všechny děti - nejen ty, které vydrží způsobně sedět v klidu celou hodinu s rukama založenýma - to naše děti s LMD určitě nedokážou!
Hledejte takové učitele, kteří dokážou brát různé problémy s humorem a kteří zastávají názor, že školní problémy se mají řešit především ve škole! Samozřejmě - o velkých průšvihách musíme my rodiče vědět, ale je opravdu únavné, když se denně kromě vlastních "domácích" starostí s potomkem ještě musím zabývat poznámkami o tom, co zase syn ve škole vyvedl - leckdy to bývají spíš hloupé klukoviny, ale určitě ne zlomyslnosti.
Hledejte kantory, kteří vyslyší Vaše prosby typu: "Prosím Vás, paní učitelko, až budete dávat dětem domácí úkol nebo ukládat jiné povinnosti, dohlédněte denně na to, aby si to do notýsku zapsal i můj syn" - a odůvodněte té učitelce, proč ji o to žádáte. Pokud se totiž vzájemná spolupráce a pochopení mezi Vámi a školou podaří, budete mít Vy i Vaše dítě i ta kantorka mnohem snazší život.
Děti s LMD totiž (přes Vaši ustavičnou kontrolu a připomínání) totiž buď ve škole často vůbec nenajdou notýsek pro zapisování úkolů, nebo si ho "nestačí" vyndat nebo - když už notýsek nezapomenou doma a náhodou ho mají na lavici položený v ten správný čas, tak si stejně často nestihnou zapsat správné zadání úkolu - buď si tam zapíšou nějaké nesmysly, takže doma stejně nevyluštíte, cože to mají psát za úkol, nebo si do úkolníčku ten úkol vůbec nenapíšou a doma Vám s čistým svědomím tvrdí, že určitě žádný úkol nemají - a Vy pak druhý den zíráte na další poznámku, že Váš potomek OPĚT neměl úkol,přestože jste se ho 10x ptali.
A když už se konečně dopátráte toho, jaký úkol mají, podaří se Vám najít sešit, učebnici i píšící pero, tak ten úkol dítko naškrábe a odbyde tak, že z toho budete zoufalé. Navíc tam téměř vždy bude mít pár chyb - přestože tu látku umí, ale ono se prostě při psaní úkolu naprosto nesoustředí na úkol, ale na řadu věcí okolo sebe...
Z podobných důvodů syn nosí domů známky všech stupňů a poznámky za vyrušování či jiné nevhodné chování - stejně jako syn Jarky. Můj syn prý má ze třídy nejvyšší inteligenci, jenže když on se nesoustředí a každá maličkost odvede jeho pozornost od plnění nějaké povinnosti! Pak holt přinese třeba i pětku,přestože zkoušenou látku ovládá, ale když on zrovna po lavici lezl nějaký brouček a syn byl do jeho pozorovaní tak zabraný, že vůbec nevnímal, co se děje okolo...
Stejné je to s nošením jakýchkoliv pomůcek do školy, sešitů, učebnic i čehokoliv dalšího. Obdobné je to i s tím, aby dítko mělo aktovku v aspoň trošku přijatelném stavu (spíš tam dítko má neustálý binec), aby v penále byla aspoň nějaká píšící tužka, aby neztrácelo příliš často pravítka, gumy, ořezávátka atd.
Jsou to banality, ale opakují se úmorně pořád dokola. Přes veškerou Vaši snahu, kontrolování, připomínání atd. se situace stejně opakuje dál a dál.
Vřele doporučuji hned zkraje školního roku navázat přátelské kontakty s vícero rodiči spolužáčků Vašeho dítěte, vzít si na ně telefony (pokud nebydlí hned za rohem) a průběžně si u nich doma ověřovat, cože mají děti na další den do školy za povinnosti.
Většina pedagogů se během svých (leckdy dost dávných) studiích pedagogiky a psychologie zřejmě vůbec neseznámila s LMD, nebo pokud o ní slyšeli, tak ty znalosti nedokážou využít. Podle mých zkušeností (a nejen mých) je zatím bohužel velmi málo pedagogů, kteří jednak vědí, co je to LMD (a nepletou si to třeba s dysleksií nebo jinými dysfunkcemi) a kteří hlavně vědí, co si s takovými dětmi počít.
Můj syn má již od svých "školkových" dob z poradny diagnostikovanou LMD těžšího stupně, průběžně tam docházíme. Z té poradny průběžně každé dva roky posílají o synovi na příslušná zařízení (školka, škola) zprávu o tom, co s mým synem je a jak mají kantoři brát jeho chování.
Paní doktorka z poradny jim posílá velmi výstižné a laskavě psané zprávy o tom, že syn není neukázněný, zlobivý nebo zlomyslný, ale že za všechno může jeho vnitřní neklid, impulsivita a hyperaktivita, které sám svými silami nedokáže zvládnout. Prosí proto všechny pedagogy o především o laskavost, trpělivost a pochopení a zdůrazňuje, že zákazy a tresty stejně nepomůžou, protože ze synovy strany nejde o zlomyslnost, ale že "je to silnější než on" a že za to své chování v podstatě nemůže. To se samozřejmě nevylučuje s důsledností ve výchově, naopak - ta je velmi důležitá. Ale nejdůležitější je ta láska a trpělivost.
Bohužel na většinu kantorů takové zprávy z poradny vůbec nezapůsobí a považují dítko s LMD za neposlušné, zlomyslné a zlobivé a podle toho se k němu taky chovají... Denně se pak dozvídám, co zase syn provedl...
Paní doktorka v poradně mi vysvětlovala, že děti s LMD se toho svého (pro nás tak obtížného a únavného) chování prostě nemohou zbavit, že je to podobné, jako kdyby hrbatému člověku říkala: "Prosím Tě, už si ten hrb sundej, už se na Tebe nemůžu koukat." Hrbáč si hrb ale sundat nemůže a stejně tak není v silách našich dětí se nějak vlastní snahou zlepšit - nebo aspoň ne tak rychle, jak bychom si přáli.
Ta jedna jediná učitelka, která to s mým synem uměla, byla vážně skvělá - nejen jako učitelka (milovaly ji všechny děti), ale i jako člověk. Ta si s mým synem poradila takto:
Chápala, že můj syn - na rozdíl od všech ostatních dětí - prostě opravdu NEdokáže ani ve 3.třídě sedět klidně 45 minut v lavici a proto ho posílala průběžně utírat tabuli, zalévat kytky, rozdávat či sbírat sešity apod. Dohlížela na to, aby si syn napsal do úkolníčku to, co má na další den za povinnosti, případně mu to tam i vepsala sama (!).
Neobtěžovala nás zbytečnými poznámkami (slovo "neobtěžovat" použila ona sama!), protože jednak syna průběžně zabavila a umožnila mu pohyb i při hodině, jednak ho měla upřímně ráda, jednak brala jeho chování s humorem.
Děti s LMD nebývají zlomyslné a mívají dobré srdce - můj syn taky - a dokáží oplácet lásku ve velké míře. Např. jednou - to bylo v jiném ročníku a s jinou učitelkou - dostal syn od této již značně rozzlobené učitelky už několikátou poznámku. Ona mu za trest dala psát nějaké slohové cvičení o škole. Syn do něj napsal, že ji má rád - vzápětí po tom konfliktu a poznámce! Ta učitelka se pak o tom se mnou bavila na rodičáku a ptala se, jak to má chápat - brala to jako drzost, protože nemohla pochopit, že by to můj syn OPRAVDU myslel vážně. Jenže já mu věřím, že to tak myslel - on se nepřetvařuje a má opravdu dobré srdce...
Nevím, Vendulo, jestli by pomohlo zařazení těchto dětí do třídy s dyslektiky - tam jde zas o jiné problémy. Domnívám se, že třeba mému synovi by to asi moc nepomohlo. Sice by bylo príma, že by tam učitelka měla méně žáků než v normální třídě a tudíž víc času na každého z nich, jenže děti s LMD potřebují být neustále vytíženy, protože mají jinak přiliš mnoho energie na blbinky.
Myslím si, že kdyby paní učitelka učila trpělivě dyslektické dítě číst a můj syn NEdyslektik by to už dávno uměl, tak by se nudil - a on se nudí nahlas a takovým způsobem, že dělá šaška nebo vyvádí různé ptákovinky, čímž rozvrátí atmosféru v celé třídě.
Můj syn se nudí i v normální třídě, protože se samozřejmě kvůli slabším žákům opakují věci, které už dávno zná - takže se začne zabavovat sám - leze pod lavici, napadají ho různé "bezvadné" nápady, které musí HNED uskutečnit, vydává různé zvuky apod. Pokud tedy paní učitelka takové dítě s LMD však nezabaví, tak jí rozvrátí celou třídu. Jenže vhodně zaměstnat dítě s LMD je leckdy práce pro dva dospělé na plný úvazek - co si budeme povídat...
Pro děti s LMD se taky vřele doporučuje vhodná tělesná aktivita. Můj syn má neuvěřitelnou zásobu energie, která se zdá nevyčerpatelná. Ve třech letech ušel bez problémů 8 km, o 4 roky později zvládal denně celodenní náročné túry po skalách a horách (já jsem léta aktivní a nadšená turistka a své syny k tomu vedu taky). Jiné dítě by takovou trasu neušlo ani ze třetiny a ještě by další dny bylo unavené. Můj syn zvládá např. o dovolené takové náročné trasy denně po celou dobu dovolené, večer pak (místo coby byl unavený) do 22.hodin ještě někde běhá a ráno mě pak budí slovy "Maminko, vstávej, jdeme na skály."
Synáček by prostě denně potřeboval aspoň 20km výšlap do hor a PAK teprve si sednout do školní lavice - pak by byla naděje, že by tam seděl o něco klidněji - určitě by tam neusínal únavou, ale aspoň by nevyrušoval, protože by neměl TOLIK nevybité energie.
Samozřejmě ranní túru nezvládáme, vždyť každé ráno je u nás podobně problematické, jak o tom psala třeba Zuzana. Přestože vstáváme o půl sedmé a škola je od domu 10 minut cesty, je denně problémem ho včas vypravit a vyslat ho do školy včas. Každé ráno nám tečou nervy, přestože všechno nutné je připravené od předchozího večera... však to znáte. Dítko jde tedy do školy jednak s nevybitou energií, jednak asi trochu poznamenané nervozitou a výsledek je jasný - další poznámka nebo něco podobného.
Pokud máte možnost, dopřejte svým dětem s LMD co nejvíce všestranného pohybu a sportu nebo jiných vhodných aktivit - Vy si během jeho pobytu tam aspoň trochu odpočinete a dítě se zabaví a ubyde mu trochu té přebytečné energie.
Nám se osvědčil klasický Sokol právě pro jeho všestrannost a taky ta turistika. Problémy jsou však i tady: vedoucí těchto kroužků mají se synem a jeho chováním podobné problémy jako učitelky ve škole - takže stížnosti jsou i z těchto stran. Odmítali ho taky brát na výlety - ne že by ho neměli rádi, ale protože se báli, že ho nezvládnou a že se někomu něco stane. Např. syn šel s turistickým oddílem na výlet (30 dětí + 2 vedoucí), jenže s ním byly takové problémy, že plně zabavil jednoho vedoucího a ten druhý byl vlastně sám na ostatních 29 dětí.
Co tedy s takovým dítětem? Ano, lásku, trpělivost a důslednost, to slyšíme a čteme ze všech stran a opravdu se o to snažíme. Ono se to pěkně říká, snažíme se být laskaví a trpěliví, jenže někdy už na to opravdu nezbývají síly.
U nás doma jsme v každém případě důslední a opravdu vždy trváme na dodržení toho, co mu řekneme, i za cenu dalších nervů. Pořád dokola synovi různými způsoby opakujeme a připomínáme, co má nebo nemá dělat, jenže to stejně není moc platné...
Přitom syn ve své chytré hlavičce má dávno uloženy všechny informace, příkazy a zákazy, které mu denně opakujeme. Vaše děti je tam mají uloženy taky! Jenže jeho impulsivita se projevuje tak, že syna něco napadne (určitě nějakej BEZVA nápad) a OKAMŽITĚ ho zrealizuje, aniž by se byť na okamžik zamyslel nad tím, jestli to, co ho zrovna napadlo, je O.K. On prostě ty informace uložené ve své hlavě v tom okamžiku vůbec nepoužije. V tom vidím část problému s LMD - snažíme se ho marně naučit, aby se nejdřív zamyslel, jestli to, co ho zrovna napadlo, je opravdu tak dobrej nápad nebo jestli z toho náhodou zase nebude průšvih. A teprve když by zjistil, že ten nápad je po všech stránkách dobrej, tak ho zrealizoval. Jenže on všechno dělá hned, jak ho to napadne a pak jsou z toho ty průšvihy...
Já ho přirovnám k mladému kuchaři, kterého napadlo uvařit svíčkovou. Ten kuchař svíčkovou v životě nedělal a tak ji neumí, ale ani ho nenapadne sáhnout za sebe do knihovničky pro kuchařku a tam si nalistovat, jakže se to dělá. Místo toho začne tu svíčkovou HONEM nějak dělat, jen aby to bylo hotový... Výsledek je jasnej.
Podobně je to se synem v různých běžných situacích - on samozřejmě VÍ, že se má pořádně rozhlédnout na obě strany, než vstoupí do vozovky. Jenže v okamžiku, když přijde k silnici, tak třeba vidí někde něco zajímavého - a já se nemůžu spolehnout, že ho napadne, že by se měl rozhlédnout, přestože jsme mu to říkali snad milionkrát. A tak je to se všemi jeho povinnostmi.
Do školy chodí sám, přece nemůžu skoro 10-letého kluka pořád vodit za ručičku, ale denně trnu hrůzou, jestli se mi vrátí. Naštestí chodí jen přes dvě málo frekventované ulice...
Milá Gábino, píšete o trestech. No, já dodnes vlastně nevím, jak na syna zapůsobit, aby se to zlepšilo. Zkouším ho různě motivovat - slibuju mu, že když něco udělá nebo vydrží nezlobit nebo přinese hezké známky nebo nepřinese týden poznámku, tak bude následovat ...něco, cokoliv, z čeho by měl radost, ale výsledek to nemá.
Stejné je to s tresty - už mnohokrát byl potrestanej, měl zakázané snad všechno, co bylo možné, ale nepomohlo nic. On je totiž typ dítěte, že i když mu zakážete všechno a necháte ho klečet v koutě, tak si v tom koutku díky své ohromné fańtazii báječně vyhraje - např. se smítky, s chloupky z koberce - které se "jako" promění třeba v autobusy... a bezvadně si tam s nima jezdí - takže mu ten trest vlastně ani tak nevadí.
Ta fantazie mu bude v životě určitě hodně prospěšná a možná s ní i něčeho dosáhne. Ale teď je pro mě téměř nemožné změnit jeho chování tím, že mu buď něco slíbím nebo naopak pohrozím nějakým zákazem, protože to stejně nepomůže. Ta LMD je prostě silnější...!!!
Zuzano, slyšela jsem jako Vy, že potíže se v pubertě výrazně zmírní. Ano, ráda bych tomu věřila, ale nevím nevím... Syn v posledních měsících začíná mít předpubertální chování - děsí mě to, není mu ještě ani deset, čekala jsem to tak o dva roky později. Projevy LMD se spíš pořád zhoršují a k tomu přibývají ještě náznaky přicházející puberty - odmlouvání, drzosti atd.
Sousedi v domě mají taky syna s LMD (docela chytrej, příjemnej a hezkej kluk), tomu už je 13 let a prý je to s ním doma pořád problematické. Vyprávěli mi, že asi před půl rokem coby 12-letý provedl toto: Seděl u televize v obýváku sám asi hodinu a během sledování nějakého pořadu doslova překousal šňůru od stojací lampy!!! Jen náhodou ta šňůra nebyla zapojená do elektřiny, protože se předtím luxovalo a někdo ji zapomněl zapojit zpátky - naštěstí! Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se ten kluk prokousal přes izolaci té šňůry dovnitř a byla tam elektřina ?!?! On přitom samozřejmě dávno ví, že ve šňůře je elektřina a že by ho to mohlo zabít nebo aspoň ublížit, ale on o tom prostě nepřemýšlel, jen tak koukal na TV a přitom si žužlal šňůru...
(Můj syn si naštěstí okusuje "jen" nehty, ale dělá to soustavně a důsledně, na rukou je nemá stříhané asi 5 let).

Asi bych měla to své dlouhé povídání zakončit nějakou radou, jak z toho tedy ven. Nic moc Vám neporadím, jen pár svých zkušeností:
Lenko, píšete o kineziologii. Zkoušela jsem ji sama na sobě, hledala jsem tak posilu a léčbu svých nervů. Pani terapeutka byla opravdu skvělá, milá atd. Leccos mi pomohla objasnit, dala mi "na míru" pro mě nějaká homeopatika - Bachova květová terapie (=výtažky z vybraných rostlin). Už je to skoro dva měsíce a nemám pocit, že by se něco změnilo v tom základním, proč jsem tam šla - abych zvládala dítě s LMD i svoje reakce na něj. Ale nechci nikoho odradit, třeba ta metoda někomu pomůže.
Zuzano, píšete o lécích na uklidnění. Dříve jsem se obloukem vyhýbala práškům jakéhokoliv druhu, maximálně jsem občas při chřipce brala paralen. Vždycky jsem se považovala za docela schopnou a šikovnou ženskou, která si s lecčíms poradí a všechno zvládne. Jenže o LDM to neplatí (o ostatním asi taky ne).
Pořád jsem se tedy bránila myšlenkám na to, že bych měla brát nějaké prášky a snažila jsem se řešit příčinu problému, tj. LMD. Jenže řešení jsem nenacházela. Asi před dvěma týdny jsem pod tím dlouhodobým tlakem povolila - nebo spíš mi ruply nervy nějak víc než jindy - a poprosila jsem naši známou paní doktorku z poradny, kam se synem chodím, o nějaké prášky.
Řekla mi, že řada rodičů v podobné situaci, jako jsem já, nějaké takové léky bere a že je to docela běžné a určitě mi to pomůže. Chtěla jsem něco, po čem bych nebyla ospalá, "oblbnutá", prožtože mám povolání, při němž musím jasnou hlavu a taky dost často jezdím s autem.
Poradila mi lék Neurol 0,25 (existuje ještě Neurol 1,0, ten je silnější). Je to na předpis, moje obvodní lékařka mi ho předepsala bez problémů, když jsem jí vysvětlila, proč ho potřebuju. Takže ho teď beru - už asi 10 dní, zatím dvakrát denně, později by prý mohl stači jeden denně.
Na zkušenosti s lékem je asi brzo, ale mám teď pocit, že jsem o něco klidnější, že mě hned tak něco nerozhází a nejsem tolik podrážděná. Mám pocit, že ty problémy a stresy, které samozřejmě nezmizely, mnohem lépe snáším.
Lék beru 1x na noc a 1x ve dne asi po 12 hodinách. Na noc mi to nevadí, ale přes den se asi 2-3 hodiny po požití tohoto prý slaboučkého léku cítím ospalá (ne oblbnutá, naštěstí). Prý to ale po dlouhodobějším užívání pomine. Já jsem na léky ale dost citlivá, takže je možné, že někdo jiný by se cítil úplně normálně. Zatím se mi zdá, že přes tu občasnou ospalost mi ten lék docela pomáhá a určitě ho budu bárt dál - možná to můžete někdo z Vás zkusit taky.
Milý Jiří, o Vámi popisované metodě Biofeedback jsem se poprvé dočetla před pár dny tady na stránkách Rodiny. Mockrát děkuji za Váš příspěvek, nejspíš se Vám brzy ozveme a objednáme se k Vám. Uvidíme, jestli to pomůže. Vám ostatním pak zase napíšu sem na stránky Rodiny, jak tato metoda synovi pomohla.

Milá Gábino i další, ptáte se mě na zkušenosti s literaturou pro nás, rodiče dětí s LMD. Takže:

* Eva Mádrová: "Zkuste být dítětem", vydal Portál - bezvadná knížka o různých problémových dětech. O LMD je tam kapitola "Živé jako rtuť", str. 21 a dále. Doporučuji ale přečíst celou knížku!!!

* James Dobson: "Výchova dětí", vydala Nová naděje (Vídeňská 102, P.O.Box 635, 63900 Brno, tel. 43210767) Autor je křesťan, to je v knížce znát, ale myslím, že to není na závadu. S problémovými dětmi různého druhu se desítky let zabývá prefesionálně a docela dobře o nich píše. Je to taky knížka o různých problémech, přičemž tím našim se především zabývá ve 12.části "Hyperaktivita u dětí", str. 173 a dál. Zase ale doporučuji pročíst celou knížku, je to docela zajímavé.

* James Dobson: "Rodičovství chce odvahu", vydal Návrat domů. Sice to není přímo o LMD, ale je tam hodně dobrých myšlenek.

* Kamil Horák: "Mezi námi rodiči", vydalo SPN v roce 1991. Nevím, jestli ji ještě seženete, je to milé a poučné čtení - krátká zamyšlení o různých dětech různého věku. Zase: není to o LMD, ale je tam mnoho dobrého pro každého rodiče.

*Martina Drijverová: "To první a to druhé dítě", vydalo Motto. Opět - není to o LMD, ale o dětech obecně. Skvěle a s humorem napsaná knížka o rodičovství a dětech od narození až po téměř dospělost. Taky doporučuji!

Další dvě docela dobré knížky o dětech obecně jsou:
* Dr. Ross Campbell: "Potřebuji Tvou lásku", vydal Návrat
* Irmgard Haasová: "Ostatní děti smějí všechno", vydal Portál

Zajímavě a vtipně psaná knížka o rodinných vztazích obecně a o fungování či nefungování rodiny je
* J.Cleese a R.Skynner: "Rodina a jak v ní zůstat naživu"

No a jinak doporučuji číst jakoukoliv dobrou literaturu, která Vás potěší, pohladí na duši, udělá radost a posílí. Poslední dobou se mi líbí řada knížek *"Slepičí polévka pro duši" a její různé díly (nebo porce, jak tomu říkají) vydává Columbus. Pro nás rodiče by asi nejspíš připadala v úvahu
*"Slepičí polévka pro duši matky", ale dobré jsou i základní díly "Slepičí polévky", dále "Slepičí polévka pro ženskou duši", pro křesťany je "Slepičí polévka pro křesťanskou duši" atd.


Milí rodiče, díky, že jste dočetli až sem! Přeji Vám hodně trpělivosti při výchově Vašich dětí, hodně síly, lásky, důslednost, optimismus a taky trochu humoru!!! Upřímně Vás zdraví a palce Vám drží
Maminka Eva
Odpovědět
Průběh diskuze (40 názorů)
Mám syna s LMD a už to nemohu vydržet Eva -2synové, starší s LMD 10.1.2000 18:6
*Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vydr... Jarka , 2 synové 8 a 6 let 11.1.2000 9:29
**Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vy... PhDr. Jiří Tyl 18.1.2000 4:42
***Re: Mám syna s LMD a už to nemohu ... Jarka, Ostrava, 2 synové 20.1.2000 10:59
****Re: LMD, pro Jarku (a všechny úč... Mgr. Silvie Nedvědová, DYS - centrum Praha 21.1.2000 0:27
*****Je možno zveřejnit adresy wald... Eva M., 2 synové, starší s LMD 21.1.2000 1:23
******Re: adresy waldorfských škol... Mgr. Silvie Nedvědová , DYS - centrum Praha 21.1.2000 17:46
****Re: Bohužel slyším, že chyba je ... PhDr. Jiří Tyl 21.1.2000 2:1
*Mám dceru s LMD a zatím to mohu vydrže... Gábina, dcera 6 let 11.1.2000 10:27
*Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vydr... Zuzana, 2 synové (6 a 3,5 roku) 11.1.2000 12:59
*Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vydr... Jiří Tyl, 1 syn bývalá LMD 11.1.2000 21:24
**Re: Těžká porucha pozornosti. Bessy 2.2.2005 19:52
*Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vydr... Vendula, tři děti, nejmladší syn s LMD 12.1.2000 8:39
**Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vy... Gábina, dcera 6 let 14.1.2000 6:52
*Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vydr... Lenka, 2 synové 13.1.2000 8:28
**Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vy... Iva,syn - problémy s mluvením 13.1.2000 8:49
***Re: Mám syna s LMD a už to nemohu ... PhDr. Jiří Tyl 16.1.2000 23:58
****Re: Mám syna s LMD a už to nemoh... Jana, 11-letý syn s koktavostí 21.8.2002 12:53
*****Koktavost Mirka, 1 dítě 21.8.2002 13:8
******Re: Koktavost Jana 21.8.2002 14:0
*******Re: Koktavost Lida a 2holky 21.8.2002 16:19
********Re: Koktavost Mirka, 1 dítě 21.8.2002 19:9
*****Re: Mám syna s LMD a už to nem... Lida a 2holky 21.8.2002 13:12
**Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vy... PhDr. Jiří Tyl 17.1.2000 1:20
*Díky Vám všem, kteří jste se ozvali do... Eva - 2 synové, starší s LMD 16.1.2000 4:14
**Re: Díky Vám všem, kteří jste se ozv... PhDr. Jiří Tyl 17.1.2000 0:18
***Díky za články a informace! Eva M. - 2 synové, starší s LMD 17.1.2000 21:38
**Re: Díky Vám všem, kteří jste se ozv... Jarka, 2 synové 6 a 8 let (LMD) 17.1.2000 9:26
***Milá Jarko (i všichni ostatní), V... Eva M. - 2 synové, starší s LMD 17.1.2000 21:4
***Re: Díky Vám všem, kteří jste se o... PhDr. Jiří Tyl 18.1.2000 3:56
**Re: Díky Vám všem, kteří jste se ozv... Vendula, tři děti, nejmladší s LMD 18.1.2000 10:15
***Ještě k výběru školy pro naše děti Eva M. - 2 synové, starší s LMD 18.1.2000 15:1
***Re: OD KOLIKA LET JE VHODNÝ EEG B... PhDr. Jiří Tyl 19.1.2000 2:30
****Biofeedback - děkuji panu Tylovi... Vendula, syn s LMD 19.1.2000 10:47
*****Re: Biofeedback i před nástupe... PhDr. Jiří Tyl 19.1.2000 23:11
******Re: Biofeedback i před nástu... Vendula, syn s LMD 20.1.2000 10:23
*******Re: Biofeedback i před nás... PhDr. Jiří Tyl 21.1.2000 1:36
**Re: Díky Vám všem, kteří jste se ozv... Mondy,syn 9 let -LMD,dcera 6 let zdravá 10.2.2000 0:33
*Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vydr... Mgr. Silvie Nedvědová 18.1.2000 0:2
*Re: Mám syna s LMD a už to nemohu vydr... Katka, syn 8 a půl roku, LMD - hyperaktivita 14.2.2000 19:2

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.