Re: Ekonomika a recept na dvojčata.

Ahoj Dani,

když jsem si tvou odpověď ráno přečetla, pěkně jsi mě rozesmála, takže děkuji. Vezmu to trošku bodově.
Zkoušky na daňového poradce - držím ti palce a dej pak vědět, až to nějak dopadne. Já jsem tomu zatím příliš vzdálená, snad časem (za rok, za dva, za tři, ..., ale jednou snad ano).
Certifikace účetních - kdyby mi to firma nehradila (mám povolené oba dva stupně), asi bych do toho ty peníze zatím sama nedávala, ale jak mi řekli nadřízení, je to pro firmu finančně přijatelnější, než kdybych chtěla přidáno.
Recept na dvojčata - hezký a veselý, ale u nás to nemůže fungovat, protože já chci kluka a bude to Albert. (Takže budeme mít určitě holčičku - Adélku). Teď vážně, jsem moc zvědavá, kdy nám to vyjde. Končíme třetí měsíc čištění se a dávání si pozor (pili jsme bylinkový čaj, zobeme vitamíny, hlavně E, C a kyselinu listovou, já navíc ještě maternu), měřím teplotu (dělám grafy) a snažím se jí rozumět (nerozumím), k tomu mám kalendář plodných dnů od astrologa (vlastně se jen chci vyhnout těm, kde hrozí potrat) no a z toho všeho vyplývá, že "vím, že nic nevím" a "přírodo čaruj". Manžel mi k tomu dodal, že tohle všechno mi k otěhotnění prý nestačí, že je nutno také ..., na což při současném pracovním nasazení nějak nezbývá čas a síly (usínáme mrtví ve 22 hodin a vstáváme v 5, mezitím jsme skoro furt v práci či na cestě do práce nebo z práce), takže to bude asi opravdu jen náhoda či zázrak, když zjistíme, že jsme těhotní. Zatím to neberu moc vážně, máme čas a až to bude, tak to bude, ale teda těším se úplně příšerně (manžel tak nějak normálně, říká, že někdy ty děti asi mít musíme, tak proč ne teď - ha, ha, - myslí to z legrace).
VŠ - také letos (jako každý rok) koketuji s myšlenkou zkusit přijímačky. Při současném zaměstnání bych to časově nezvládla (nemá mě tu kdo zastoupit a firma, v níž nikdo nebere telefon, působí divně), ale kdybych náhodou otěhotněla, tak by se to stejně muselo nějak přeorganizovat (viz. mé plány na účetnictví z domu apod.) a pak bych si říkala, proč to aspoň nezkusit, vzdát to můžu vždycky. Takže opět - držím ti palce, pokud se někam budeš hlásit. Tak nějak nechápu postoj VŠE, účetnictví přece není medicína, aby se to nedalo zvládnout dálkově. I kdyby to mělo trvat o rok déle. Navíc je to i pro VŠE přece mnohem levnější. Kdyby se to platilo, tak si ještě vydělají. Připadá mi to spíš jako póza (image) náročné školy. Přece jen je to pořád o tom, jestli člověk složí či nesloží určité zkoušky a kde si to procvičím líp, než v praxi, to opravdu nevím. Některé školy mají například pro dálkové studium podmínku práce v oboru. I to mi připadá jako vstřícný krok, ale postoj VŠE mi tuto školu staví do negativního světla. Přirovnala bych to k tomu porodnicím. Z informací nalezených na serveru rodina jsem nabyla dojmu, že kdekterá porodnice třeba až na konci republiky či u Krakonoše už má míče, žíněnky, vany, soukromí pro ty dva (manžele apod.) při porodu, klistýr, nástřih a holení dle přání rodičky, různé pozice při porodu (vana, sed, klek, ...), jen v hlavním městě běží vše pořád postaru. Spíše bych očekávala, že Praha půjde příkladem. To, co se stalo s CAPem jen potvrzuje má slova.
Mít alespoň občas babičku či dědu musí být super. Tady se mi přesně vrací mé "každý svého štěstí strůjcem" - chtěla jsem do Prahy, tak mám babičku moc daleko. Já ještě nevím, jak to jednou u nás bude vypadat s dětma, hlídáním, studiem, prací, ... prostě jen tak přemýšlím, co bych mohla dělat, jak bychom to chtěli ,... a co z toho vyjde a na co budeme mít peníze, to se teprve uvidí. Ono se to poskládá za běhu samo. Jen si trošku připravuji nějakou možnou variantu. Teď to vypadá, že chci na mateřskou jen proto, abych mohla vést doma účetnictví a chodit na VŠ, ale tak to není. Chci se starat o mimčo (mimča), ale nezastávám názor, že musí být celý den jen a jen se mnou. Dřívější model velkých rodin, kdy všichni příbuzní žili nedaleko, se mi zdál pro oba (matku i dítě) vhodnější. Dnes si to stejně vynahrazují maminky jinými aktivitami (s miminkama) jako jsou plavání, cvičení mateřská centra nebo aspoň procházky s jinýma maminkama, aby právě ti dva nebyli pořád a jen spolu. Občasná změna přináší těm malinkým určitě i více podnětů pro jejich vlastní rozvoj. To vše prostě myslím tak nějak normálně v rozumné míře, pořád považuji matku (nebo prostě toho jednoho rodiče, který je na mateřské) za ten nejdůležitější bod v životě dítěte do jeho 20 let.

Měj se moc hezky. Jana*