Re: Svobodná matka

Ano, Mariane, také mi "lezou na nervy" lidé, kteří nikdy nedělali a zřejmě ani pořádně nebudou (nikoliv proto,že nemohou sehnat práci, ale proto, že prostě nechat se živit státem je pohodlnější). Tím nechci napadat paní, která si měla miminko na VŠ - to JE PRÁCE a hrozná - studovat VŠ s dítětem není legrace. Nebudu je soudit - každý máme nějaký život - oni svým způsobem pohodlný, protože nemusí ráno vstávat, poslouchat žádného šéfa, na druhé straně neustále "žebrat" u našich skvělých úředníků, protože ti se tak občas tváří.... Nehodlám se také dotknout našich romských spoluobčanů, ale pravdou je, že systému sociálních dávek ve valné většině případů zneužívají oni. Byla jsem se informovat na vlastní bydlení tzn. za jakých podmínek bychom si mohli od úřadu zapůjčit byt, který si na vlastní náklady zrekonstruujeme. Bylo mi sděleno, že byt poskytnou ve výběrovém řízení tomu, kdo investuje nejvíce a nabídne nejvyšší nájem - dobrá, tak to chodí. (Bydlíme v rodinném domku s mými rodiči a sestrou a vůbec to není špatné - prostě mě to jen zajímalo). Takže jsem pochopila a poděkovala a odcházím... A do toho na chodbě od právě jednoho Roma slyším - Tak sem jim řek, že se odsud nehnu, dokud mi nedaj nový bydlení a dobrý - dostal sem 2+1!!! Tak tohle mi pije krev - jak k tomu přijdou ti ostatní? Jinak také chápu Vaši situaci - byla jsem zvyklá dost pracovat (12-14 hodin denně), zastávala jsem ve svém věku poměrně slušnou pozici v soukromé firmě a vydělávala "balík". Už jsem to tu psala, dost jsme ušetřili a to nám pomohlo při investicích do bytu, auta a z počátku i dětí - každý asi ví, kolik stojí výbavička a máte-li dvojčata, těžko něco seženete v second-handu - málokdy to totiž mají 2 x. Taky jsem byla zvyklá na kontakt s lidmi, takže se mi brzo vytrvalý úklid stále stejných ploch a teplé jídlo 3 x denně začalo zajídat. Proto jsem byla také ráda (zní to trochu paradoxně), že manžel začal mít problémy v práci a bylo nutné abych začala doma pracovat a posílila rodinný rozpočet, protože nyní toleruje moje noční vysedávání u počítače (on je vůbec skvělý a tolerantní člověk...). Nejsem dětský psycholog a nechci posuzovat, zda dítěti chybíte, či nikoliv - nyní spíš ne, pokud vím, protože je prostě malé. Já jsem to viděla spíš z jiné strany - mně by se stýskalo a chci si je užít, protože strašně rychle rostou. - Museli jsme vymalovat chalupu a děti nám hlídala moje maminka, kterou milují, se sestrou - pouhý 1 den a noc a půl dalšího dne - telefonovala jsem snad 6 x denně - to by se ze mne každý šéf zbláznil. Teď se tatínek vrátil ze 14-ti denního školení, byl úplně vedle z toho, co kluci nového zase umí a jak vyrostli.... Co tím chci říct? - Že Vás chápu, zřejmě jste jen nedostatečně (písemně je to vážně nanic) vyjádřil to, co jste chtěl říci - osobně neznám nikoho, kdo by sociální dávky pobíral neprávem - zřejmě znám jenom prima lidi....Že jsem také zvyklá na to mít peníze a teď jich prostě tolik není, takže investujeme hlavně do jídla, kluků (boty a Pampersky opravdu nejsou legrace) a když dostanu za úkol koupit si něco na sebe, tak zpravidla docházím k závěru, že nic nepotřebuji..... (mám "našvihané" skříně z dob minulých a móda mě moc nebere). Je to prostě otázka priorit a moje jsou teď trošinku někde jinde.
P. S. - Jo a těžký život? Ten jsem neměla nikdy - vážně, mám se úplně báječně.
Takže Vám všem přeji, abyste se rozhodli jen správně ať již je to dítě a práce nebo jinak, dítě s tátou nebo bez, protože někdy je to lepší i bez tatínka.... Hodně štěstí!!!!