Re: Svobodná matka
Hezký den,
nemyslím si, že sem až tak patří mé názory. Připadám si divně, protože jste všichni tak horliví po vzdělání. Já školní učení nesnáším, za to ale hrozně ráda sbírám zkušenosti běžného života. Neměla jsem špatné známky, z účetnictví jsem odmaturovala za jedna, ale prostě škola neni moje parketa. V mých 14 letech měla sestra první dítě a já od té doby nějak táhnu k tomu rodinému životu. Zalíbilo se mi to a drží mě to dodnes. Takže studium při dětech neuznávám, ale je to samozřejmě každého věc. Ani do práce bych nešla dřív jak za tři roky. Snad i potom bych zůstala doma, pokud bych ztratila nynější práci v místě bydliště, kde končím ve tři hodiny. Jezdit v sedm hodin z Prahy odmítám, raději oželím peníze. Sama jsem chodila hlídat dvě děti hodně zaměstnaných rodičů a stačilo mi to. Zase ale neuznávám názor Evy, která byla se svým synem doma sedm let, aníž by se zapojil do kolektivu jiných dětí. Čtyři až šest hodin režimu ve školce rozhodně neuškodí, nehledě na rozvíjení osobnosti, pro které je jiné než domácí prostředí podle mě důležité. Mariána a jeho ženu už vůbec nechápu. Sice souhlásím s jejich názorem na ty matky, které sedí v hospodě s kočárkem u stolu, ale proč jejich holčička musí snášet několik hodin pět dní v týdnu babičku a brát ji jako autoritativní osobu, to opravdu nechápu. Koho bude v sedmi letech víc poslouchat, vlastní rodiče, nebo babičku. Bude lítat mezi nima, možná jim to taky všechno jednou pěkně vyčte. Marián napsal, že jeho žena má moc velké vzdělání na to, aby zůstala doma, alespoň tak jsem to pochopila. Takže dítě mají jen proto, aby ho prostě měli a splnili si tak nějaký ten svůj úkol a hurá zpět do svého života. Dítě bude jen takové zpestření, zpříjemnění odpoledne a víkendů. Ano, to je možné, ale až od určitého věku toho dítěte, a né v prvních třech letech jeho života, v tom nejdůležitějším období. Já jsem prostě jiná, když už jsem se pro toho drobečka rozhodla, věnuju mu všechno co můžu, včetně mého času, a za každou cenu. Nevadí mi, že má inteligence bude strádat, jsem na to připravená a můj přítel taky. Už teď mi říká, ať se nebojim, že se postará o to, aby měl stále dostatečně inteligentní ženu. Já mu věřím, je sice jen vyučen, ale v určitých oblastech mu nesahám ani po kolena a všechno to způsobilo ohromné množství knížek, které přečetl. On je ten studijní typ, před pár lety se rozhodoval, zda si dodělat školu, nebo založit rodinu, ale našel mě a bylo po problému.
Udělalo mi dobře zveřejnit touto formou svůj názor a budu ráda za každou podporu nebo námitku. Uznávám, že se můžu v něčem mýlit, nejsem ješte tak zkušená a proto si ráda nechám poradit.
Hodně se mi zalíbila Janina* myšlenka na ochranou lhůtu pro manžela, nebo alespoň možnost výběru. Povinnost zaměstnavatele poskytnout taťkovi od rodiny po dobu tří let od narození dítěte práci by bylo fajn, rozhodně by to přispělo k většímu klidu a pohodě doma.
Mějte se všichni moc hezky
Zuzka
Odpovědět